.

Konečně...

12. srpna 2009 v 15:25 | Wendy Darling
*tiše otevře dveře a vejde dovnitř* Koukám, že tenhle pokoj tě nějak přitahuje. *úsměv* Ani se ti nedivím. V knihovně toho moc nenajdeš. *povzdech* Copak tě zaujalo dneska? *nahlédne přes rameno* Ou... Taky hezká povídka. Můj první slash, myslím. *úsměv* No klidně čti.
Předtím tě chci ale varovat, že je to slash na Harryho Pottera. Pár Sirius Black a Remus Lupin. Mimochodem, můj oblíbený pár.


***

Byl zimní mlhavý podvečer a ulice se pomalu vylidňovaly. Na Grimmauldovo náměstí číslo 12 byl klid. Bylo to způsobené hlavně tím, že byl 23. říjen a tudíž byl Harry a jeho přátele na škole. Sirius a Remus, kteří zůstali v domě sami, nyní seděli v kuchyni. Kupodivu oba mlčeli. U Remuse to bylo normální, ale u Siriuse to bylo neobvyklé.
"Děje se něco Siriusi?" zeptal se nakonec Remus, který už to ticho nemohl vydržet.
"Ne. Jen přemýšlím, co budu dělat. Nudím se," svěřil se příteli Sirius a povzdechl si.
"Aha," konstatoval Remus.
"Asi půjdu do hospody," rozhodl se nakonec Sirius a zvedl se. Remus sebou lehce škubl. Jeho přítel nikdy do hospody nechodil. Začal teprve nedávno a Remus ještě nepřišel na to, proč.
"Dobře. Kdy se vrátíš?" zeptal se ještě Remus.
"Buď v noci nebo ráno, mamko. To podle toho, jestli někoho potkám," zašklebil se Sirius a oblékl si kabát. Remus si povzdechl. Opravdu se stávalo, že Sirius někoho "potkal", jak nazýval setkání se šlapkami.
"Hej, Remi! Nevíš, kde je můj klobouk?" zeptal se Sirius Remuse.
"Nevím! A i kdybych to věděl, tak ti to nepovím!" zavrčel Remus.
"Proč, Remi? Jsi přece kámoš a kámoši si pomáhaj!" zakňoural Sirius.
"Táhni k čertu!" zařval Remus, vymrštil se na nohy a vyběhl po schodech do svého pokoje, kde práskl dveřmi.
"Co mu zase přelítlo přes nos?" podivil se Sirius, ale v duchu doufal, aby tím důvodem byl právě on. Sirius.
Pousmál se nad svou bláhovostí a opustil dům.

Uběhlo již několik hodin od chvíle, kdy Sirius opustil dům. Venku nastala noc a mlha polevila. Ulice nyní byly naprosto prázné.
Remus seděl ve svém ztemnělém pokoji u okna a díval se ven. Čekal, jestli se Sirius vrátí.
"Doufám, že dneska žádnou šlapku nepotká," zamumlal Remus a o chvíli později se z domu naproti, kde sídlila hospoda, vypotácal Sirius. Remus si povzdechl. Štvalo ho, že se zase bude muset zítra o Siriuse starat, neboť po pitce je vždycky naprosto neschopný čehokoliv. Zároveň se mu ale i ulevilo. S nikým totiž nešel.
"Sakra," ujelo Remusovi a přikrčil se k parapetu, když se Sirius usadil na obrubníku a zahleděl se na jeho okno. Když zjistil, že jeho milovaný Remus v okně není nebo ho aspoň nevidí, objevil se na jeho tváři výraz kopnutého štěněte.
"Jednou ho zabiju," povzdychl si Remus, zatímco se plížil z pokoje. Sešel schody, došel ke dveřím a otevřel je. Proud ledového vzduchu ho málem porazil. Ale přesto jen tak ve svetru, pod kterým měl jen tenkou košili, vyšel ven a zamířil za svým kamarádem na druhou stranu silnice.
"Myslel jsem, že spíš," zamumlal Sirius, když se k němu jeho přítel dostal.
"Myslel jsem, že už ani nedojdeš," odvětil Remus a otřásl se zimou, "Tak pojď. Dovedu tě domů."
"No dobře," svolil Sirius a nechal se vytáhnout na nohy. Společně se dostali domů, při čemž Remus musel Siriuse podpírat.
"Jestli budu nemocnej, nikdy ti to nezapomenu," zabručel prokřehlý Remus, když se za nimi dveře zavřely.
"Jestli budeš nemocnej, budu se o tě starat," zašklebil se Sirius, když se usadil v kuchyni na židli, kam ho Remus dovlekl.
"To bych chtěl vidět," odfrkl si Remus.
"Nevěříš mi snad, že to zvládnu?" zavrčel útočně Sirius.
"Jak ty by ses o mě postaral? Šel bys do hospody?!" zeptal se namísto odpovědi Remus a trochu zvýšil hlas.
"Co proti tomu furt máš? Je moje věc, kam chodím!" odsekl Sirius.
"Nikdy si do hospody nechodil a když, tak aspoň ne tak často. Nelíbí se mi to!" zavrčel Remus.
"Na tvůj názor se tu nikdo neptá!" křikl Sirius.
"Možná ne, ale můžu ho stejnak říct," řekl vzdorně Remus.

"Jako by tobě na tom záleželo!" odfrkl si Sirius.
"Tak ty si myslíš, že mi na tobě nezáleží?! A kdo ti psal na škole úkoly? Kdo ti kryl záda? Kdo tě tahá i teď z hospody? Kdo tě celej život chrání? No kdo?!" zařval Remus a do očí mu vyhrkly slzy, "Ty se vždycky staráš jen o sebe, ty sobče!"
"Remusi, já..." chtěl něco říct, ale nešlo to.
"Mlč už. Mám toho dost!" řekl rázně Remus a vydal se pryč.
"Hej, Remusi! Počkej!" zvolal Sirius a ohlédl se po Removi.
"Ano?" podíval se na svého přítele jmenovaný nadějně. Ten otevřel ústa k řeči. Jak si přál říct, že ho to mrzí. Jak si přál říct, že ho potřebuje. Ale nedokázal to.
"Mohl bys mi podat sklenici vody?" dostal ze sebe nakonec. Naději v Remusově tváři vystřídalo zklamání.
"Jo, jasně," hlesl a přešel ke kuchyňské lince, kde nalil sklenici vody. Poté se vrátil k Siriusovi a sklenici mu dal.
"Jdu spát. Doufám, že se vyspíš líp než já," zamumlal Remus a prošel kolem Siriuse. Nechtěl, aby ho jeho přítel viděl plakat. V tu chvíli se v černovlasém muži něco zlomilo. Upustil sklenici a chytl hnědovlasého za zápěstí. Ten se na něj nechápavě podíval, ale to už si ho Sirius stáhl k sobě na klín.
"S-Siriusi?" zakoktal se Remus, když ho Sirius objal a pevně k sobě přitiskl.
"Promiň mi to, Reme. Je mi to tak líto," zašeptal Sirius. Ani nevěděl, jak se mu povedlo ze sebe ty slova dostat. Ještě před chvíli mu to přišlo nemožné. V Remusových očích se zaleskly slzy, a tak schoval tvář do Siriusova ramene.
"Ty jsi idiot, Siri," zamumlal po chvíli hnědovlasý a vzlykl.
"Já vím, Remi, já vím," zašeptal Sirius a přitiskl k sobě menšího muže ještě víc. Jak dlouho po tomhle toužil. A tak tam tak seděli, Sirius k sobě tiskl Remuse a ten vzlykal do jeho ramena. Náhle se hnědovlasý otřásl.
"Copak je, Remi?" zeptal se Sirius s takovou něžností, kterou by u něj nikdo nečekal.
"To nic," zněla odpověď, tlumená Siriusovým ramenem.
"Je ti zima?" zeptal se černovlasý a pohladil menšího muže po zádech. Odpovědí bylo slabé kývnutí. Sirius se bezradně rozhlédl a pak si všiml deky ležící na židli kousek od nich. Pokusil se pro ni natáhnout, ale nedosáhl na ni.
"Co to děláš?" zeptal se náhle Remus, který při Siriusově pohybu zbystřil, a zvedl hlavu.
"Chci nás přikrýt dekou," odpověděl Sirius.
"Aha," uklidnil se zase hned Remus a sáhl po dece. Podal ji černovlasému a ten je oba přikryl.
"No, hned je to lepší. Co sis myslel, že chci udělat?" zeptal se Sirius, při čemž rovnal deku tak, aby byl hlavně přikryt Remus. Ten nyní sklopil hlavu, aby schoval ruměnec.
"Nic," pípl a znovu se schoulil do Siriusovy náruče.
"Řekni mi to, Remi. No tak," zaprosil Siri, ale odpovědí bylo zavrtění hlavou, "Ach jo, Reme, s tebou je práce."
"Já vím," zahučel Remus a ještě víc se k Sirimu přitiskl. Poté zavládlo ticho.
"Siri?" prolomil ticho hnědovlasý.
"Hm?" ozvalo se.
"Může tě o něco poprosit?" zeptal se Remus a zvedl hlavu.
"O co?" zahleděl se na něj Sirius. Remus zaváhal.
"Políbil bys mě, prosím?" vypadlo nakonec z hnědovlasého a sklopil hlavu. Sirius naprázdno polkl. Tohle nečekal.
"Reme?" zeptal se opatrně.
"To je v pořádku, jestli nechceš. Jsi jen kamarád a já to vše chápu, tak-"
"Reme!" přerušil ho Sirius.
"C-" nestihl dopovědět, protože tentokrát ho přerušily Siriusovy rty na těch jeho. Chvíli třeštil oči, ale pak je zavřel a ponořil se do vytouženého polibku. O téhle chvíli snil už několik let. A tak se není čemu divit, že naštvaně zabručel, když se Sirius odtáhl. Ten se uchechtl, ale hned zase zvážněl.
"Tolik let jsem po tomhle toužil," zašeptal předtím, než hnědovlasého znovu políbil. Tento polibek už byl delší a mnohem vášnivější. Ale I tenhle skončil, kvůli nedostatku vzduchu.
"Chci víc," řekl náhle po chvíli ticha Remus.
"Vážně?" zeptal se opatrně Sirius.
"Ano," zněla rázná odpověď. Remus vstal a pomohl na nohy I Siriusovi. Společně se vydali ke schodům, ale ani k ním nedošli a už se začali vášnivě líbat. Sirius přitiskl Remuse ke zdi, jednou rukou ho objímal kolem pasu a druhou se opíral o zeď vedle jeho hlavy. Ten ho mezitím objímal kolem krku a tiskl se k němu.
"Jdem ke mně nebo k tobě?" zeptal se Remus, když se na okamžik rozdělili.
"K tobě je to blíž," byla prostá odpověď a už se společně sápali do schodů. Pro Remuse to bylo lehké, ale pro lehce opilého Siriuse to představovalo problém. Ale I tak se k Removi zdárně dostali. Netrvalo to dlouho a už leželi polonazí na posteli a Sirius líbal Rema na krk.
"Vážně to chceš?" dýchl mu do ucha po chvíli.
"Ano," zněla jednoduchá odpověď. A tak Sirius v laskání pokračoval.

Druhý den ráno se jako první probudil Sirius. Ani neotvíral oči, protože cítil ostré sluneční paprsky. Ale to nebylo všechno, co na sobě cítil. Cítil totiž také ruku, která ho hřála na hrudi. Natočil hlavu a pomalu otevřel oči. Musel se usmát. Vedle něj ležel jeho přítel a nyní I milenec. Ta nejkrásnější osoba na světě a ten, kdo by mu odporoval, by špatně dopadl. Vzal Remusovu ruku do své a otočil se na bok.
Je tak nádherný, problesklo mu hlavou. Přiblížil si jeho ruku ke svým rtům a jemně ji políbil. Hnědovlasý muž vedle něj se zavrtěl a po chvíli otevřel oči. Když zjistil, že ten, kdo ho vzbudil, byl Sirius, tak se mu na tváři objevil upřímný úsměv.
"Dobré ráno," prolomil Sirius ticho.
"Dobré ráno," odpověděl Remus chraplavě a následně se rozkašlal.
"Neříkej mi, že jsi nemocný," zamračil se Sirius.
"To je v pohodě," odvětil Remus a upřel na muže vedle sebe skelné oči.
"To vidím," zavrčel Sirius a položil Remusovi ruku na čelo, "Máš horečku."
"To se někdy stane," zamumlal hnědovlasý a odpovědí černovlasého bylo zamračení.
"Je to ale moje vina. Vytáhl jsem tě ven. A slíbil jsem, že se o tě postarám, pokud budeš nemocný," řekl Sirius a vzpurně se na přítele zahleděl.
"No potěš pán Bůh, to dopadne," pronesl Remus a chraplavě se zasmál, když Sirius nafoukl tváře a zatvářil se uraženě.
"No promiň, že se starám," zabručel a chtěl se posadit. Zastavila ho ale Remusova ruka, která se ocitla na jeho hrudi a znovu ho zatlačila do polštářů.
"Promiň. Já to tak nemyslel. Klidně se nechám opečovávat," řekl s úsměvem Remus a položil si hlavu na Siriusovu hruď. Nastalo pokojné ticho.
"Miluju tě," přerušil ho Sirius a začal se probírat hnědými vlasy.
"Já tebe taky," odpověděl Remus a pokojně zavřel oči.

Konečně,pomyslel si s úsměvěm Sirius.
Konečně,pomyslel si s úsměvem Remus.

***

Tak co na ni říkáš? *sedí v křesílku pod oknem, jediném nabídku krom stolku, který se nachází v pokoji* Tak a teď ji vrať, kde byla. A omlouvám se za chyby. *stále sedí v křesle a zavře oči*
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gel-chan Gel-chan | Web | 10. října 2009 v 13:41 | Reagovat

To bylo moc moc kawai .. *slintááá*.

2 VaniLee VaniLee | Web | 5. prosince 2009 v 21:08 | Reagovat

Hahá! Seš můj člověk Wendy! Na HP slashi jsem začínala :-D A Rem se Siriem je moc milý pár.. Přestože preferuju pairingy záporáků :-D

3 Wendy Darling Wendy Darling | Web | 6. prosince 2009 v 13:11 | Reagovat

[2]: No vidiš to! A moe známí mi říkaj, že HP slash e divnej. xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama