.

Jen bratři?: Pravda nebo lež?

24. října 2009 v 18:38 | Wendy Darling
Takže jsi to našel... *ozve se povzdech, podíváš se automaticky nahoru, ale tam není* Vyjímečně sedím v křesle. *stočíš k ní pohled* No... Zpět k povídce. Mohu vám říct, že minulý díl byl málem můj poslední... Jisté osoby (čti- Gel-chan, Deny a Zuzy) mě totiž chtěly ukamenovat. Musela jsem tedy svato svatě slíbit, že bude pokráčko. A tak je tu...
Jedná se o shounen-ai, nikoliv yaoi. Nemůžu se k tomu furt nějak dokopat.
No to je ale jedno...
Starý známý pár William a Erik...


***

Tupě zíral na dopis ve svých rukou.
V hlavě mu stále zněla ta jediná podstatná věta.
Jsem nemocná, Willi, umírám.
Odhodil dopis a okamžitě se začal balit.
Musel se vrátit domů.

"Eriku! Něco od tebe potřebuju! Eriku!" volala Karin a vešla do kuchyně.
Vešla do obýváku a její oči se zastavily na mladíkovi v křesle.
"Eriku?" ozval se opatrně. Černovlásek přesunul oči ze zdi na svou sestru.
Karin se málem zalkla, když na ní opět ulpěl ten prázdný pohled.
"Co potřebuješ?" zeptal se jí slabě.
"Došel bys na nákup?" natáhla k němu ruku, "Chtěla bych uvařit guláš."
"Jo, jasně," hlesl a bledými prsty uchopil seznam.
"Děkuju, bratříčku," usmála se na něj a on vstal a během chvíle za ním zaklaply dveře.
Slabě si oddechla.
Mohl přijít.

Doběhl ke dveřím a zazvonil.
Zvonek se rozdrnčel.
Dveře se natošup otevřely.
Ale místo strhané a bledé dívky v nich stále zdravě vypadající a usmívající se Karin.
"Ahoj, Willi," nahla se k němu a přitiskla rty k jeho líci.
"Karin? Ty jsi zdravá?" zeptal se překvapeně.
Kývla hlavou.
Pustil kufr na zem a pevně dívku objal.
"Pane Bože! Já se tolik bál!" šeptal a tiskl k sobě překvapenou plavovlásku.
"Jsem v pořádku, bratříčku," zašeptala a objala ho zpět.
"Ale proč jsi mi tedy psala, že umíráš?" zeptal se, když se od ní odtáhl.
Karin od něj trochu poodstoupila a upřela na něj své zelené oči.
"Protože jinak bys nepřijel," odvětila, "Naposled jsi tu byl před třemi roky."
"Studoval jsem," řekl klidně.
"Ale už jsi dostudoval," zasyčela.
Na to William nic neřekl a mlčky hleděl na svoji sestru.
Náhle se ozval břinkot plechu.
Willi se prudce otočil a jeho pohled padl na černovlasého mladíka, jenž na něj překvapeně hleděl.
"Williame?" zeptal se slabě.
"Eriku," zašeptal.

"Co tu děláš?" díval se na svého bratra Erik.
"Přijel jsem na návštěvu za Karin," odpověděl s novu nabitým klidem.
"Aha," hlesl chlapec a sehl se pro nákup. Poté se narovnal a beze slova prošel kolem svého staršího bratra. Brzy za mladíkem klaply dveře.
"Neměl jsem jezdit," poznamenal William.
"Když už jsi ale přijel," pronesla Karin, "tak chvíli pobudeš, ne?"
"Zřejmě," odvětil, vzal svůj kufr a zašel do bytu.

Erik mezitím ve svém pokoji ležel na posteli a hleděl do zdi.
"On se vrátil," zašeptal pro sebe.
Když se mu už skoro povedlo zapomenout, zase se objevil.
Jeho krásné hnědé vlasy, kdysi dlouhé a nyní moderně sestříhané. Hnědé oči, které se tolik změnily. Kdysi se smály, nyní byly neuvěřitelně vážné.
Kolik nocí kvůli němu probrečel.
Kvůli tomu zasranýmu zmetkovi, který ho opustil. Kterému věřil. Který mu lhal.
Stiskl rty do úzké linky a snažil se vzdorovat slzám.

"Tak jak jsi se v té Americe měl?" zeptala se Karin, když před bratra postavila šálek kávy.
"Ušlo to," pronesl odměřeně. Nemohl přece říct, jak strašně se mu stýskalo po Karin a především po Erikovi. Jeho Erikovi.
Už není tvůj, problesklo mu hlavou.
Zamračil se.
"Děje se něco?" upírala Karin na svého bratra smaragdové oči.
"Ne, jen jsem se zamyslel," odpověděl, "Jak se máte vy?"
"No, já se dostala na vysokou. Studuju filosofickou fakultu. A Erik si hledá práci."
William povytáhl obočí.
"To už ji hledá rok?"
"On si našel práci," vysvětlovala, "Ale jakémusi hostovi vrazil facku, když ho plácl přes zadek."
Willi skoro zavrčel.
"Dobře mu tak," syknul.
Karin se rozesmála.
"A já už si myslela, že můj starý bratříček už není!" řekla nakonec a šťastně se usmála.
"Už je dost pozdě, nezdá se ti?" zeptal se William, jemuž se koutky úst lehce nadzvedly.
"Ano, jdi do svého pokoje, vše je připraveno," zvedla se Karin a nežně políbila bratra na čelo, "Vítej doma, Willi."
"Díky, Karin," šeptl William a díval se, jak sestra odchází do svého pokoje.
Poté se zvedl a odešel do svého pokoje.

Bylo něco kolem půlnoci, když se v bytě sourozenců Andersonových probudila k životu plavovlasá dívka.
Tiše vyšla ze svého pokoje s kufříkem v ruce, který postavila ke dveřím.
Vypojila všechny telefony, sebrala bratrovy klíčky a naškrábala na papírek krátký vzkaz.
Poté uchopila své malé zavazadlo a naposled se ohlédla.
"Když to nejde po dobrém, kluci, půjde to po zlém," šeptla a opustila byt.
Samozřejmě nezapomněla zamknout.

Crrrrrrrrrr...
"Ach, to už je ráno?" zahučel William a nazdařbůh plácl po budíku. Bohužel dosáhl jen toho, že ho shodil ze stolku.
A tak se pro něj natáhl. Ale neodhadl vzdálenost a s hlasitým žuch skončil na zemi.
"Bože, zač mě trestáš?" zakňučel a konečně ten řvoucí stroj umlčel.
Náhle se otevřely dveře, ale místo Karin v nich stál Erik.
"Co se děje?" zeptal se a překvapeně hleděl na Williama valícího se po zemi.
"To ten budík," zahučel rozespalý hnědovlásek a znovu zavřel oči.
"Budeš spát na zemi?" stále ho pozoroval.
"Hmmm," zahučel jen a následně se pokojem rozléhalo pravidelné dýchání.
"Usnul," konstatoval, a tak dveře zavřel a odešel do kuchyně.

Když se vyhrabal z peřin a dostal se ven z pokoje, bylo mu hned jasné, že je něco špatné.
A utvrdil ho v tom nevrle se tvářící Erik.
"Co se děje? Kde je Karin?" zeptal se hned.
Jeho bratr jen kývl hlavou k papírku na stolku.
A tak si ho přečetl.

Kluci,
když to nejde po dobrém, půjde to, bohužel, po zlém. Telefony jsou odpojeny, mobily a klíčky jsem vám vzala. Dokud se neusmíříte, neopustíte byt. Nebojte, lednička je dobře zásobena.
Zatím se mějte. Karin
PS: Oknem lézt nezkoušejte. Ublížili byste si.

William zblednul.
"A je to v háji," utrousil.
"Hn," byla jediná odpověď.
"Chceš uvařit kafe?" zeptal se.
"Pokud chceš."
A tak dal vařit vodu na kafe. Otevřel skříňku a natáhl se pro hrníčky. Náhle si všiml jednoho baculatého hrnečku modré barvy. Vzal ho do ruky a zamyšleně se na něj zahleděl.
Tenhle hrneček dostal před šesti lety a z jiného od té doby nepil.
"Divíš se, že jsem ho nezničil?" ozvalo se za ním.
Prudce se otočil na Erika stojícího ve dveřích.
"Docela jo," odvětil.
Černovlásek k němu přešel a zahleděl se na bucláček. Prstem přejel po menší prasklince.
"Pokusil jsem se o to," zašeptal a zvedl pohled ke svému bratrovi, který jej pozoroval, "ale nedokázal jsem to."
Hnědovlasý mladík zvedl ruku a lehce se prsty dotkl jeho tváře. Mladík se ani nepohnul.
Pomalu se k němu začal sklánět...
Konvice zapískala a Erik od něj prudce odstoupil.
"Dodělám to kafe," řekl rychle a pustil se do toho.
"Budu u sebe," utrousil William a byl pryč.
Černovlásek ustal v činnosti a tupě zíral na kuchyňskou linku.
Do očí mu vyhrkly slzy bolesti...

William mezitím seděl ve svém pokoji na posteli a snažil se uklidnit.
Co to děláš?!, nadával si v duchu, přijel si kvůli Karin a nyní se snaží sbalit svého bratra.
Když on ale vypadá tak krásně, tak nevinně, odpověděl si.
Opustil jsi ho.
Já vím.
Nikdy ti to neodpustí.
Já vím.
Tak co sakra blbneš?
Nevím, nemůžu si pomoc, skryl obličej do dlaní, je tak roztomilý.
Vzhlédl se svých dlaní a zaměřil se na stěnu naproti sobě.
Musím to vydržet, řekl si, musím...

Čas běžel a oni dva už byly devět dní uzavřeni v tom maličkém bytečku.
Také to byl důvod, proč se čas od času udály menší incidenty.
Například, když William vtrhl do koupelny, kde se zrovna sprchoval Erik.
Nebo Erik vrazil k Williamovi, který na sobě neměl nic kromě svých boxerek.
Oba se snažili tomu druhému vyhýbat.
Ale čím víc se sobě vyhýbali, tím víc je to k sobě táhlo.
Nyní oba seděli na gauči, každý na jedné straně, a dívali se na televizi.
"Proč jsi tenkrát odešel?" ozval se zničehož nic Erik.
"Studium," odvětil Willi, aniž by se na něj podíval.
"Jenom proto?" otočil k němu mladík hlavu.
"Mělo to I jiné důvody," řekl.
"A já jsem byl jeden z nich?" zeptal se ho.
"Ano," zněla odpověď.
"To ti šlo vážně jen o to jedno?" zašeptal Erik roztřeseně.
William pootočil hlavu a uviděl slzy, které se kutálely po bledých lících.
"Eriku-" začal, ale byl přerušen.
"To jsem pro tebe vážně nic neznamenal?!" zařval černovlásek a vymrštil se na nohy.
Jeho bratr zkusil promluvit, ale nemohl. Nedostal příležitost.
"To jsem vážně k ničemu?" zašeptal a sklopil hlavu.
Hnědovlásek udiveně pozoroval, jak se Erikovi roztřásly nohy I brada.
"Tak to není," hlesl William.
"Tak jak to je?" špitl mladík.
Odpovědí bylo ticho.
Erik vzlykl, otočil se na podpatku a rozběhl se do pokoje.
Nestihl ale udělat ani jediný krok a už ho čísi ruka přítáhla za zápěstí zpátky.
O vteřinku později už ležel na gauči a hleděl do hnědých očích.
"Willi?" zašeptal a nervozně se skrčil.
Hnědovlásek se k němu ještě více sklonil a dál se tiskl svým tělem k jeho.
"Idiote," syknul, "To všechno jsem řekl jen proto, abych měl nějakou výmluvu před Karin. Netušil jsem, že posloucháš. Kdybych to věděl, nikdy bych takové lži neříkal."
"Ale proč?" zeptal se a připadal si naprosto hloupě.
"Do háje! Kvůli tobě jsem nejezdil domů!" hleděl mu do očí, "Věděl jsem, že kdybych se jen jednou vrátil, už bych nedokázal znovu odejít."
"Co tedy byla pravda?" sebral Erik odvahu, "Miluješ mě nebo ne?"
Willi se lehce uchechtl a sklonil se k jeho tváři.
"Můžeš hádat," zašeptal a něžně ho políbil na tvář.
V tu chvíli se v Erikovi protrhla hráz citů. Bleskově obtočil ruce okolo bratrova krku a prudce se přisál na jeho rty.
Hnědovlásek překvapeně vydechl, ale během okamžiku se zapojil do vášnivého polibku.
Po dlouhé chvíli se od sebe odtáhli, aby se mohli nadechnout.
"Když jsi tenkrát odešel," zašeptal černovlásek, "Myslel jsem, že umřu."
"Já to cítil stejně," odvětil jeho bratr a něžně ho políbil na čelo, "Bolelo mě z toho srdce."
Poté mladíčka pevně objal a opětně políbil.
Cítil při tom, jak se jeho mladší bratříček třese. Bylo mu ho až líto.
"Co ke mně tedy cítíš, Williame?" zeptal se černovlásek, jakmile se od sebe odtáhli.
"Miluju tě, ty blázínku," pousmál se se hnědovlásek a pak se v smaragdových očích objevilo to, co už dlouho očekával. Slzy.
"Taky tě miluju!" vzlykl Erik a nechal se pevně obejmout.
"Ale no tak, neplakej," šeptal William a rozséval něžné polibky po bratrově tváři, "Teď už je vše v pořádku."
Černovlásek se nakonec uklidnil a usnul vyčerpáním ve Williho náručí.
Udělal jsem dobře, že jsem se vrátil, probleklo hnědovláskovi hlavou těsně před tím, než upadl do spokojeného spánku.

"Dobré ráno, Willi," pozdravil Erik, aniž by se otočil od kuchyňské linky.
"Dobrý," zahučel hnědovlásek a ještě celý rozespalý se sesunul na židli.
"Dáš si kafe?" zeptal se černovlásek a když mu odpovědí bylo jakési zabručení, konečně se otočil. Jeho bratr byl čelem opřený o desku stolu a ruce volně svěšené k zemi.
"Williame?" stále na něj koukal.
"Jooo!" zařval nakonec.
"Neřvi tady!" uzemnil ho druhý mladík a jal se připravovat kafe, "Dochází nám zásoby."
"To bude hrůza," zakňučel William.
"Bych řekl," souhlasil Erik a postavil před svého bratra buclatý hrníček s kafem, "Zajímalo by mě, jak Karin pozná, že jsme se dali dohromady."
"To by mě taky zajímalo," prohlásil hnědovlásek a konečně se na židli narovnal, "Ale řeknu ti jedno. Kdyby nedocházelo kafe a cukr, klidně bych tu zůstal dýl."
"Já taky," slabě se usmál černovlásek a stiskl ruku, která si propletla prsty s jeho.
Byl spokojený.
Jeho William se vrátil.
Jen ho velice zajímalo, jak jejich sestra pozná, že se může vrátit.
Kdyby jen tušil, jak to všechno je...

"Zajímavé," poznamenala hnědovlasá žena.
"Souhlasím," kývla hlavou vedle sedicí plavovláska, "Jak jste věděla, že to bude fungovat?"
"Už jsem to jednou vyzkoušela. Mělo to stejný účinek."
"Děkuji vám, Katharino," usmála se dívka.
"Nemáte vůbec zač, Karin," odvětila žena, "ráda jsem pomohla."
"Konečně se můžu vrátit domů," protáhla se Karin, "Až jim řeknu, že jsem celou dobu byla ve vedlejším bytě, budou se dít věci."
"Mám takový pocit, že nevyváznete zdravá."
Obě dvě se svorně zasmály.
Karin byla šťastná.
Konečně budou žít šťastně až do smrti...
Nebo ne?

***

Tak co? Spokojen? *ušklíbne se a stočí pohled zpět ke své rozepsané práci*
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gel-chan Gel-chan | Web | 25. října 2009 v 17:33 | Reagovat

Začneme od začátku .. ehm *poškrábe se na hlavě* ten konec .. okomentuju jako poslední xD.

Takže moc se ti to povedlo, děkuji ti za věnování páč tahle kapča stála opravdu zato.. ty sama víš co by tě od mě čekalo viď *vrčí na tebe a brousí si drápky* xD. Kyáá po pravdě teď totálně nevím co i o tom Willovi mám myslet :/, jednou [1 kap] byl hodnej, [2 kap] střední ale pak hnusnej a v [3 kap] žese převážně bych řekla odtažitý i s tím co tam pořád dáváš že vše nemusí být tak jak se Erikovi zdá .. :( .. *už jí z toho bolí hlava* xD. Fakt to je moc xD *zapijí to vínem*, noo nechám se překvapit dalším pokračováním ... to samé jako u tohohle dílku pokud ho nenapíšeš ... *devil smile* >>> víš co tě čeká *muhehehe* :D.

2 Gel-chan Gel-chan | Web | 25. října 2009 v 17:36 | Reagovat

Noo po dlouhé úvaze jestli mi nedáš košem *smích* jsem se rozhodla ke zničujícímu rozhodnutí, tedy vlastně otázce na tebe :3 : Nnechtěla by jsi spřátelit? xD Já sice nepíšu povídky no... *odkašle si a dělá důležitou* ale snat to neva :/.

3 Deny*SBx)* Deny*SBx)* | Web | 25. října 2009 v 18:05 | Reagovat

Toteda nejsem spokojen!!! :D...ale ok, začneme pozitivnějc :D...ta Katrin je upe skvělá :D:D mě dcl dostala jak je tam zavřela :D...kucííí jsou taky super, že si to monečně vyříkali...ale ty mě sereš :D:D:D...víš co se stane jestli ho fakt necháš umřít?? vrrrrrr...z toho se nedostaneš živá A(muhahahaha) takže, jestli se jednomu z nich něco stane, tak něco uvidíš (a víš jak máme se Zuzou propracovaný mučící techniky? :D:D:D)

4 Wendy (majitelka chajdy) Wendy (majitelka chajdy) | Web | 26. října 2009 v 12:08 | Reagovat

[1]: Mnom... Počkej na další pokráčko... Uwidíš, jak to dopadne. Už to mám skoro napsaný (čti- ty ptákoviny kolem jsou napsaný, to důležitý ne. Co já wm, jak to dopadne). No jinak já píšu podle nálady. Takže William jsem v podstatě já. Tak se těš. Pokud přežiju nájezd Zuzy a Deny, tak to možná i dopíšu. xD

[3]: To je Karin, miláčku, Kathrin je doktorka. Jinak Karin je jedinej normální člověk tam (čti- hahaha, děsnej vtip). xD Vaše mučící techniky neznám a nechci znát. Avšak, jestli je vyzkoušíte, uvidíte velký kulový a ne yaoi. xD A zabiju nejen Williho, ale i Erika. Heč! xD

5 Gel-chan   ♥♥ Gel-chan ♥♥ | Web | 26. října 2009 v 16:13 | Reagovat

Táák konečně přidala i SB srdíčka a hopsám si tě napsat ^^ na blog *zatleskala si*.

Já se moc těším na to pokráčko ale po pravdě pokud to skončí špatně tak se do tebe s nima pustím *vrčí na tebe* že budeš za 5 minut mrtvá :D.

[3]: Pokud nenapíše tak si chci rezervovat její nechty a pomalu je ztrhat ^^ [krásá to smrt a to já nesnáším bolest, úpálení *grrrr*] xD

6 Wendy (majitelka chajdy) Wendy (majitelka chajdy) | Web | 26. října 2009 v 17:53 | Reagovat

Au...

7 Gel-chan   ♥♥ Gel-chan ♥♥ | Web | 28. října 2009 v 13:47 | Reagovat

To víš že to pro tebe bude jedno velký "Au, Au .." ^^

8 Zuzka Zuzka | Web | 7. listopadu 2009 v 9:08 | Reagovat

moc moc ... bylo to uplne uzasmý ... jo a uz to mam dopsany tak jestli mi to tam pujde dat ... XD ale vis co? já je žeru XDXD oni sou tak sladký :)

9 VaniLee VaniLee | Web | 5. prosince 2009 v 21:40 | Reagovat

Chachá! Dobře to Karin s Katherin zařídily! Hlupáci, ti kluci jedni..
Ale hlavně že to dopadlo.. :-)

10 Profesor Profesor | 20. ledna 2010 v 22:05 | Reagovat

Někam jsem už psala, že nemusím incest - a pravopisné chyby v povídkách - ale podnikavá sestřička mě pobavila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama