.

Jen bratři?: Vše byly jen lži?

10. října 2009 v 22:01 | Wendy Darling
*vejdeš do pokoje a okamžitě se podíváš na lustr, kde ji tušíš* Zdravím... *tušil jsi správně* Koukám, že už víš, jak mám ráda tenhle lustr... Krásně se na něm sedí... *pohodlně se rozvalí na prostorném lustru* No, ale proto tu nejsi, co? Chceš si něco přečíst? Tak si přečti tohle... *hodí dolů několik papírů*
Je to pokračování povídky Jen bratři?. Jedná se o shounen-ai. Jedná se o originálku.
Nyní můžeš číst...


***

Neděle ráno. Všichni ještě spali, jen v jednom maličkém pokoji už byl vzhůru černovlasý mladík a četl si v časopise.
Náhle se ozvalo zaklepání.
"Dále!" zavolal, aniž by odtrhl oči od článku.
Dveře slabě vrzly a vešel vysoký mladík v prohovaném pyžamu.
"Eriku?" ozval se a to donutilo černovláska zvednout hlavu.
"Co tu děláš, Willi?" zeptal se překvapeně.
"Můžu si lehnout k tobě?" upíral na něj své hnědé rozespalé oči.
"Klidně," pokrčil Erik rameny a zase se zaměřil na časopis.
"Děkuju," zamumlal William a během okamžiku už ležel vedle svého bratra.
Nastalo ticho, přerušované jen občasným zašustěním stránek a stálým dýcháním hnědovláska.
"Eriku?" zamumlal rozespale Willi.
"Hn?" ani se na něj nepodíval.
"Můžu se k tobě přitulit?" zeptal se. Erik se na něj překvapeně podíval a střetl se s hnědýma očima, které na něj rozespale mžouraly zpod dlouhých řas.
Normálně by řekl ne, ale nemohl odolat...
"Jestli chceš," zabručel lhostejně a během okamžiku ucítil tlak na svém břiše. To jak si na něj Willi položil hlavu.
"Vážně ti to nevadí?" zavrněl spokojeně.
Erik protočil oči. Chvílemi si přišel, že on je ten starší.
"Ne, nevadí," odvětil a znovu se začetl.
Dlouho ale v klidu nevydržel. Brzy už mimoděk přejížděl prsty po dlouhých hnědých vlasech.
A William se jen mlčky usmál. Prostě idylka. Jenže nic netrvá věčně...

"Dobré ráno kluci," zahlaholila Karin spokojeně.
"Dobře vyspalá?" usmál se Willi a poupravil si brýle na nose.
"Já dobře spím pořád" ušklíbla se, "Nevyspala jsem se jen tu noc před třemi měsíci."
Erik radši předstíral, že nic neslyšel.
"To byla výjimka, Karin," zasmál se hnědovlásek a spokojeně upil svého kafe.
"Ale copak?" podívala se po něm, "Problémy v posteli?"
"Žádné problémy nemáme, Karin," vložil se do toho Erik, "My nejsme jako jiní. My v posteli spíme."
"Ano, bohužel," pousmál se Willi.
"Bohužel?" povytáhla jejich sestra obočí a černovlásek vzhlédl od novin.
William ale zarytě mlčel.
"Jak jsi to myslel, Willi?" zeptal se Erik.
"Nijak," pokrčil rameny hnědovlásek.
"Nějak si to myslet musel," zavrčel černovlasý mladík a propálil bratra pohledem.
Nejstarší ze sourozenců Andersonových si povzdechl.
"Krom toho, co jsme dělali první noc, nic jiného neděláme," řekl William, "Nedostali jsme se dál."
Erik se prudce vymrštil na nohy.
"NĚCO ti vadí???" zaútočil okamžitě.
Nastalo napjaté ticho.
"No, vypadá to, že si máte co říct," poznamenala Karin a už se chystala k odchodu, "Nechám vás o samotě."
Erik praštil pěstí do stolu.
Karin se opět posadila.
"Nic mi nevadí," bránil se hnědovlásek.
"Říkal jsem ti, že chci trochu času!" zavrčel černovlásek.
"A já ti ho dal," zahučel William, "už před třemi měsíci."
"Jsi jako všichni kluci," zasyčel Erik a následně opustil kuchyni.
Povzdechl si.
"Zpackal jsem to," složil hlavu do dlaní.
"Nic si z toho nedělej. To se spraví. Znáš přece Erika," usmála se povzbudivě. Poté si vzala čaj a nechala Williama na pospas svému osudu... A svým myšlenkám...

Uběhl týden od hádky mezi Williamem a Erikem. Od té doby spolu nemluvili.
A nyní seděli Karin a Erik společně v kuchyni.
"Dobré ráno," pozdravil Willi, který právě vešel.
Erik prudce vstal a se vztyčenou hlavou opustil místnost.
"Vy jste se ještě neusmířili?" povzdechla si plavovláska.
"Nebyla příležitost," zahučel její bratr, "Vyhýbá se mi."
"Teď příležitost je," upozornila ho.
"Chtěl jsem s tebou o něčem důležitém mluvit," pronesl hnědovlásek.
"Nic není důležitějšího, než tvá láska k Erikovi," odvětila Karin a skryla tvář za noviny.
A tak se Willi otočil a vydal se za bratrem.

Erik si zrovna četl časopis, když někdo zaklepal.
"Můžu dál?" ozvalo se vzápětí.
William.
Černovlásek zabručel.
"Klidně," řekl nakonec.
Dveře slabě vrzly a vešel hnědovlasý mladík.
"Můžu si k tobě lehnout?" zeptal se tiše, ale tušil, že odpověď bude ne.
Erik na něj upřel své zelené oči.
"Mně je to jedno," řekl nakonec. Nemohl mu přece říct, že uplynulý týden netoužil po ničem jiném.
Během okamžiku už William ležel vedle svého bratra s hlavou položenou na jeho břiše. A ve vlasech cítil Erikovy štíhlé prsty.
"Eriku? Chtěl bych ti něco říct," začal William, ale mladíček ho přerušil.
"To já ti chci něco říct. Chci se ti omluvit. Vyletěl jsem pro nic za nic," řekl a shlédl na něj, "A určitě nejsi jako ostatní kluci."
"Ne?" zvedl k němu pohled.
"Ne," slabě se usmál, "Ty mi totiž nelžeš."
"Máš pravdu, Eriku," šeptl William a zavřel oči.
Přitom se smutně usmál. Prostě idylka, kterou nechtěl ničím zničit.
A proto se ani slůvkem nezmínil o dopise, který ležel v jeho pracovně.

"Karin, chci s tebou mluvit," ozvalo se za Karin. Ta leknutím nadskočila.
"Fuj, to jsem se lekla!" otočila se na svého staršího bratra, "Co se děje?"
"Odjíždím," řekl jen.
"Co?" nechápavě zamrkala, "Kam?"
"Do Ameriky," odvětil, "Za dvě hodiny mi to letí."
"Co tam?" ptala se dál jeho sestra, "A Erik to ví?"
"Budu tam studovat a ne, neví o tom. Ani nemám v plánu mu to říct," prohodil William lhostejně.
"Prosím??" zvýšila Karin hlas, "Proč mu to nechceš říct?"
"A proč bych měl?" zeptal se.
"No já nevím," řekla plavovláska a ironie z jejich slov doslova odkapávala, "Třeba proto, že ho miluješ?"
"A to řekl kdo?" pronesl.
Karin zůstala zírat.
"Co jsi to právě teď řekl?" zasyčela nebezpečně.
"Nikdy jsem ho nemiloval," mluvil dál William, "Nikdy mi na něm nezáleželo. Šlo mi jen o to jedno."
Plavovláska se rázem zchladila a jen na něj zírala.
"Proč říkáš takové lži?" zeptala se slabě.
"Lži? Ne, lhal jsem předtím," upíral na ní své hnědé oči, v kterých se neodrazila jediná emoce, "Tohle je pravda."
Karin mlčela.
"No, chtěl jsem, abys to věděla," pokrčil rameny, "Mám sbaleno. Měj se, sestřičko."
Přistoupil k ní a chtěl ji políbit na tvář. Ucukla.
Překvapilo ho to, ale zároveň to i čekal. Proto se jen otočil a opustil obývák.
Během chvíle se za ním zaklaply dveře.
Mladičká dívka tupě zírala na místo, kde před chvílí stál její bratr.
A nevšimla si mladíka, který stál za dveřmi svého pokoje a snažil se zadržet vzlyky.

Dveře do Erikova pokoje se rozletěly.
"Eriku! William odjíždí!" vykřikla Karin.
Nedočkala se ale žádné reakce.
"Eriku?" hleděla na záda svého mladší batra.
"Hn? A co má být?" opáčil a dál cosi psal.
"Ty ho nezastavíš?" ptala se překvapená plavovláska.
"Ne. Měl bych?" odvětil jí chladný hlas a bratr se k ní otočil.
Dívka zamrkala.
"To bys teda měl!" zakřičela, "Vždyť ho miluješ! A on miluje tebe!"
"Och, vážně?" ušklíbl se Erik ironicky.
"Tys nás slyšel," nebyla to otázka, nýbrž zdrcené konstatování.
"Nedalo se to přeslechnout," poznamenal a stále na ní upíral zelené oči.
"On lhal," snažila se zachránit situaci.
"Říkal pravdu," řekl Erik a vstal. Přešel k oknu.
Karin se odmlčela.
"Zastav ho," zašeptala nakonec, "Prosím."
"Je to jeho život, Karin, a já mu ho nebudu řídit," promluvil po chvíli ticha Erik, "A ty bys mu ho taky měla přestat řídit. Vybral si. Jeho věc."
"Eriku, prosím-"
"Odejdi," přerušil ji, "Mám práci."
Mlčky na něj hleděla. Nakonec se otočila.
"Oba děláte chybu," špitla předtím, než opustila jeho pokoj, "A brzy to poznáte."
Dveře klaply a nastalo ticho.
Temné a bolestivé ticho.
A v tom tichu Erikovy oči ztvrdly.
Spolu s odchodem Williama zemřelo jeho srdce...

***

Tak co říkáš? *kouká na tě zeshora* Že jsem mrcha, když jsem je rozdělila? *zasměje se* Stejný názor mají i Zuzy a Deny. Když nenapíšu pokráčko, ukamenují mě. *pozoruje tě* Jestli to dobře dopadne? Kdo ví... *pokrčí rameny* Teď to támhle polož a odejdi. *zamává ti při odchodu a znovu se spokojeně uvelebí*
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gel-chan Gel-chan | Web | 23. října 2009 v 13:36 | Reagovat

We-chan ¨?? To je jen vtip že jo že jo že jo ? *smutně na tebe kouká a asi si půjde pro chlast* xD. Nééé opovaž se je rozdělit !!! *vrčí na tebe* xD. Takže šupej psát pokráčko, i když netuším jak chceš odčinit Willův odchod .. hn? *přemýšlí* .. no to je jedno *jde si dát loka* xD.

2 VaniLee VaniLee | Web | 5. prosince 2009 v 21:32 | Reagovat

Takový obrat o stoosumesát stupňů čtyřikrát dokola??
Sem zvědavá, jak to rozmotáš...

3 Profesor Profesor | 20. ledna 2010 v 22:00 | Reagovat

Kdybys tak neměla pravopisnou chybu hned v nadpisu...
Nějak mi rozdělení bratrů nevadí, ačkoli mi způsob přijde značně klišoidní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama