.

Lunapark

4. prosince 2009 v 21:52 | Wendy Darling
Zdravím. *visí na lustru hlavou dolů* Tady bys mě nečekal, co? *ušklíbne se a a dál si spokojeně visí* Hledáš povídku? Támhle na stole! *kývne hlavou*
Je to lehké shounen-ai.
Je to z anime Loveless, pár Yayoi a Kio.
Užij si to. *úsměv*


***

Byla sobota, teprve osm ráno, když se Yayoiho telefon rozdrnčel.
Zničeně zakňučel a natáhl ruku po svém mobilu.
"Co se děje?" houkl do telefonu.
"Ahoj, Yayoi! Napadlo by mě, jestli bys nešel se mnou a s ostatními do lunaparku!" ozvalo se z druhého konce vesele.
"Yuiko," řekl překvapeně, "Šel bych a rád."
"Tak dobře!" zvolala šťastně, "Sraz je v jedenáct před parkem. Ahoj!"
"Ahoj," zahučel Yayoi a zničeně se vyhrabal z postele.
Během hodiny byl připravený a tak vyrazil na zastávku.
Než se dostal k autobusu a než přijel, bylo už deset.
"Stíhám tak akorát," řekl si pro sebe, když už seděl a mířil k lunaparku.
Pět minut před jedenáctou už stál na místě.
"Yayoi!!" volala Yuiko a vesele na něj mávala.
"Ahoj," pozdravil všechny, "Přišel jsem jako poslední?"
"Přišel," řekl Ritsuka, "Ale jsi tu včas."
Zaplatili u pokladny a zamířili dovnitř.
Yuiko se ihned chopila Ritsuky a vyrazila s ním na plovoucí labutě. Soubi, Hitomi (pozn. aut. - Shinonome-sensei), Kio a Yayoi je následovali.
"Pojďte!" volala rudovláska rozjařeně.
"Já nejdu, mívám mořskou nemoc," broukl Kio a usadil se na nejbližší lavičku.
"Já nemám vodu rád," přidal se Yayoi.
"Ty jdeš, Soubi?" koukla na blondýna.
"Pokud budu moci sedět s Ritsukou, tak ano," kývnul hlavou.
"Ale s kým si sednu já?" upřela na něj tázavý pohled.
"Můžeš se mnou," ozvala se nesměle Hitomi.
"Tak jo!" pustila mladíčka, chopila se učitelky a už ji táhla do loďky.
Soubi vskočil do jiné loďky a natáhl k Ritsukovi ruku. Ten ji beze slova přijal.
Yayoi si mezitím sedl vedle Kia se zmrzlinou v ruce.
"Nechceš ochutnat?" ozval se po chvíli ticha černovlásek.
"Proč ne," pokrčil po chvíli Kio rameny, lehce uchopil chlapcovu ruku držící zmrzlinu do své, sklonil se a lehce si líznul. Kokosová. Zvláštní příchuť.
"Dobrá," rozhodl poté a zvedl pohled. Následně překvapeně zamrkal. Yayoi na něj zíral a tváře hořely červení.
Rychle jeho ruku pustil a odtáhl se.
"Páni! To byla párada!" volala rozjařeně Yuiko a Hitomi jen přitakávala. Soubi s lehce zmáčeným Ritsukou je následovali.
"Nějakej blbec mně tam zmáchal," zabručel na vysvětlenou.
Nikdo to nekomentoval. Všichni se sebrali a vyrazili dál.
Další zastávkou byla horská dráha.
"Tam nejdu," řekla Hitomi a sklopila uši.
"To já jo!" zvolala rudovláska a už si to tam hnala.
"Myslím, že je to to samé jako ty lodičky," prohlásil Kio a všem bylo jasné, že tam ho nikdo nedostane.
Soubi a Ritsuka se rozhodli, že půjdou, a Yayoi je následoval. Nechtěl zůstat s Kiem osamotě. A také si mohl sednout s Yuiko.
Zasedli do vagonků a nechali se opásat. Dívenka stále vesele švitořila. Ritsuka se nervozně rozhlížel a ani sebou necuknul, když ho Soubi chytnul za ruku.
"Už bychom mohli vyrazit," poznamenal Yayoi a jako na povel se souprava rozjela.
Mezitím je Kio a Hitomi pozorovali a poslouchali ten jekot, který se rozléhal po celém parku.
"Vy si s Yayoim rozumíte, ne?" zeptala se po chvíli ticha Hitomi.
"Proč si to myslíte?" otočil se na ni.
"Nevím, přišlo mi to tak," pokrčila rameny.
To už se ale čtveřice vracela.
Ritsuka i Yayoi se oba motali a byli neuvěřitelně bledí. Zřejmě jim dráha neudělala moc dobře.
"Měli byste si na chvíli sednout," řekla starostlivě učitelka. Oba bez řečí poslechli.
Soubi si sednul vedle Ritsuky a něžně ho hladil po zádech. A chlapec se ani nebránil, spíše se o blonďáka ještě opřel a zavřel oči.
Yayoi jen tupě zíral do země.
"Vypadáš fakt blbě," pronesl Kio, který si k němu přisedl.
"To bych bez tebe nevěděl," zahučel černovlásek. Uslyšel povzdech a pak ucítil ruku na svých zádech, která ho lehce začala hladit.
Neměl ani sílu zvednout hlavu. Jen se do doteku opřel.
"Kio? Kio, jsi to ty?!" ozvalo se kousek od nich. Všichni se tím směrem ohlédli.
Stála tam vysoká dívka v extravagantním oblečení. Černé vlasy jí spadali až k zadku a zelené oči pozorovali Kia.
"Tsuki?" zeptal se mládenec a vstal. To už mu dívka skočila kolem krku.
"Ahoj, zlato," zašveholila a políbila jej na tvář.
"Co tu děláš?" zeptal se jí Kio.
"Asi to, co ty. Bavím se," zasmála se Tsuki.
"Vy se znáte?" zeptala se Yuiko a prohlížela se mladou ženu.
"No jistě!" mávla rukou, "Nemůžu jít na atrakce s váma?"
"Samozřejmě, že ano," usmál se Kio.
"Tak pojď!" chytla ho za ruku a už ho vlekla k další atrakci.
Ostatní pomalu vstali a vydali se za nimi.
Strávili obcházením atrakcí dobrou hodinu a půl. A po celou dobu se všichni skvěle bavili.
Kromě Yayoiho.
Ten si připadal jak páté kolo u vozu. Přesněji řečeno sedmé.
Ritsuka byl stále se Soubim, Yuiko s Hitomi a Kio, jeho jediná spřízněná duše, s Tsuki.
Nyní se tedy pomalu táhnul za ostatními s rukama v kapsách a sklopenýma ušima.
"Támhle je střelnice!" zvolala Tsuki s Yuiko jednohlasně.
Když se k nim Yayoi došoural, Soubi, Kio a Tsuki už stříleli po papírových růžích.
Chlapec si stoupl vedle nich a pozoroval je.
"Zkus to taky, Yayoi," vyzval ho Kio, stojící vedle něj.
"Ne, to je dobrý," zabručel, ale to už měl v ruce pistoli. Povzdechl si a zamířil. Vypálil dvakrát a ani jednou se netrefil. Už s tím chtěl praštit, když se k jeho zádům kdosi přitiskl.
"Musíš mířit pořádně," zašeptal Kio a chopil se chlapcových rukou. Yayoi vystřelil a jen těsně minul cíl.
"No vidíš, skoro," usmál se Kio, vzal zbraň, zamířil a sestřelil papírovou růži. Jakmile ji měl v ru-ce, hned ji předal překvapenému Yayoimu.
"Děkuji," zamumlal a odvrátil pohled.
"Kio! Vystřelíš mi taky růži?" skočila mu zezadu kolem krku Tsuki.
"Už nemám peníze, Tsuki," usmál se Kio a sledoval mračícího se chlapce.
"Ale no tak," zakňučela, "Nebuť na mě zlej."
"Tak si vem tu moji," pronesl Yayoi a natáhl k ní ruku.
"Ah, to je od tebe milé, Yayoi," usmála se dívka a natáhla se pro růži.
Ale zastavila ji Kiova ruka na jejím zápěstí.
"Tuhle květinu jsem dal Yayoimu," zavrčel, ale pak se usmál, "Tobě vystřelím jinou."
"Tak dobře!" společně s Kiem se otočila ke střelnici.
A nechali mladíka, aby nechápavě hleděl na muže, jež mu papírovou růži dal.
Po chvíli vyrazili dál.
"Pojďme do strašidelného zámku!" navrhl Ritsuka, který se držel se Soubim za ruku a vypadal spokojeně. V rukou držel plyšového mamuta.
"Tak jo!" souhlasili ostatní. Jen Yayoi nevypadal nijak nadšeně. Toho si ale nikdo nevšiml.
Ritsuka si samozřejmě sedl se Soubim a zmizeli uvnitř budovi. Yuiko si sedla s Hitomi.
"Pojď, Kio!" chňapla Tsuki mládence za ruku.
Poslední zbylý chlapec je pozoroval se sklopenýma ušima a staženým ocáskem. S povzdechem od nich odvrátil pohled a otočil se, že si půjde sednout na lavičku.
Ale to už ho popadla něčí ruka za zápěstí a vlekla ho zpátky. Překvapeně se otočil, aby spatřil černovlasou dívku.
"C-Co?" nechápal.
"Půjdeš taky ne?" usmála se na něj, když se zastavili u vozýku.
"Ne, to je v pohodě," zavrtěl hlavou, "Běžte spolu."
Uhnul pohledem, když se na něj Tsuik zkoumavě zahleděla.
Poté ho rázně vstrčila ke Kiovi.
"Dávejte na sebe pozor, kluci," mrkla na ně a vydala se k lavičce.
Chtěl protestovat, ale to už se vozítko rozjelo přímo do chřtánu velké budovy.
Vyděšeně se přikrčil, když je pohltila tma.
"A začínáme," slyšel vedle sebe šeptat Kia. Ještě více se skryl.
Ozvala se rána.
Škubnul sebou a rozhlížel se. Nevěděl, co dělat.
"Jsi v pořádku?" zeptal se po chvílce zelenovlasý.
Odpovědí mu bylo zakňučení. Proto sáhl a vytáhl vystrašeného mladíčka.
Chlapec něco chtěl říct, ale to na ně vyskočila kostra.
Yayoi se strašně lekl a skočil Kiovi okolo krku.
Ten překvapeně zamrkal, ale když uslyšel vzlykání, objal to křehké tělíčko zavřel oči.
Černovlásek fňukal a on jej k sobě tisknul.
"No tak, to je v pořádku," šeptal a hladil ho po vláskách, ale nic to nepomáhalo.
A pak ho něco napadlo.
Posunul ruku na jeho hlavičce trochu výš. Uchopil mezi prsty jemnou kůžičku jeho kočičích oušek a začal ji jemně třít.
Trvalo to chvíli, než vzlykot ustal, ale stálo to za to. Bylo totiž nahrazeno slabounkým vrněním.
Pousmál se.
"Už je to v pořádku?" zeptal se nakonec.
"Ano," vydechl chlapec.
A brzy poté vyjeli z budovy na denní světlo.
Rychle se od sebe odtáhli.
"Byla to bomba!" šveholila vesele Yuiko, když k nim došli, "Sice jsem se bála, ale byla se mnou sensei."
"A co ty, Yayoi, bál ses?" zeptala se Tsuki a vracela mu růži ze střelnice.
"Ani ne," zamumlal, když si ji přebíral.
Dívka se chápavě usmála a dál to nerozebírala.
"Pojďme dál," pronesla, chopila se Kiovi ruky a vyrazila dál.
A Yayoiho zase zabolelo na srdci.
Vyrazili k bráně z lunaparku.
"Aj!" vyjekla Yuiko, která šla po obrubníku a málem spadla.
"Dávej pozor," řekla Hitomi. Ritsuka šel za Yuiko, ale držel se Soubiho ruky, takže šance, že spadne, byla minimální.
Osamocený mladík si povzdechl a také vyskočil na obrubník.
Nedával však pozor, noha se mu zvrtla a on skončil s výkřikem na trávníku.
"Yayoi!" vyjekla Yuiko a přiskočila k němu, "Jsi v pořádku?"
"Jo jsem," zahučel a nasadil si brýle, které mu podal Ritsuka.
"Musíš dávat pozor," ozvala se Hitomi.
Chlapec nic neřekl a vyhrabal se na nohy. Bolestně zasyčel.
"Asi máš něco s kotníkem," pronesl Soubi a sklonil se k Yayoiho noze, jeho domněnky se potvrdily, "Takhle nikam nedojde."
"Já ho vezmu," vložil se do toho Kio.
"To je dobrý, já to zvládnu!" bránil se chlapec, "Nejsem z cukru a na zastávku je to kousek."
"Copak se bojíš, že tě kousne?" zasmála se Tsuki a brýlatý černovlásek zčervenal.
"Nechci mu přidělávat starosti," zamumlal.
Slabounce vyjekl, když jej mládenec vzal do náruče.
"Mně to nevadí," odvětil a pousmál se nad tím udiveným a rozpačitým pohledem.
Po cestě na zastávku se rozloučili se Soubim s Ritsukou a Hitomi.
"Tak jsme tu," ozval se nervozní Yayoi, "Odtud to zvládnu sám."
"Já tě doprovodím až domů," usmál se Kio. Chlapec zastříhal oušky a tváře mu zčervenaly.
"Já pojedu s váma," zvolala Yuiko.
"No a já se od vás oddělím," pronesla Tsuki, "Půjdu ještě s partou do baru."
"Ale dávej na sebe pozor, ségra," varoval ji zelenovlásek.
Dívka se ušklíbla.
"Mějte se," zamávala a vydala se pryč.
Kio zase stočil pohled k chlapci v náruči a zarazil ho jeho vyjevený pohled.
"Ségra?" zašeptal, "Vy jste sourozenci?"
"No samozřejmě," odpověděl mu, "Co sis myslel?"
Mladíček zrudnul a odvrátil pohled.
"Já myslela, že spolu něco máte," ozvala se Yuiko.
Kio se zasmál.
"Vy jste ale čísla," sednul si na lavičku, protože jinak by se složil i s Yayoim.
"To není vtipný," zabručel chlapec a nervozně si pohrával s papírovým kvítkem.
Kio ho lehce pohladil po koleni a dál se nevyjadřoval, protože přijel autobus.
Pomohl chlapci vstát a i s Yuiko nastoupil.
"Chci sedět vedle vás," poznamenala.
"Yayoi si mi sedne na klín," pokrčil rameny Kio a nic nedbal chlapcových protestů.
"To není fér," zahučel černovlásek, když se rudovláska dívala z okna a on už seděl mládencovi na klíně.
"Vadí ti to?" zeptal se.
"To jsem neřekl," připustil Yayoi rozpačitě.
"Jsi roztomilý, když se červenáš," zašeptal, když si všiml jeho ruměnce, který po této větě ještě ztmavnul.
"Chce se mi spát," zamumlal.
"Tak spi," přivinul si ho k sobě ještě víc a nechal ho zavřít očka a usnout.
"Jste spolu roztomilí," ozvala se Yuiko.
"Myslíš?" otočil k ní hlavu a usmál se.
"Nemyslím, vím," broukla, "Tobě na něm hodně záleží, že?"
"Víc, než si dokážeš představit," odvětil a Yayoi se jakoby podvědomě ještě více přitulil.
"Přeju vám to," zašeptala dívka a sledovala chlapce, "On si lásku zaslouží. A ty taky."
"Já vím," hlesl a zahleděl se na papírovou růži v chlapcových rukou.
Trvalo víc jak půl hodiny, než dorazili na zastávku. Avšak Yuiko nevystoupila.
"Vystupuju o několik zastávek dál," řekla a zamávala Kiovi, který stále nesl spícího mladíčka.
Brzo stanul pod schody k jejich domu.
"Yayoi," zašeptal, "Vstávej."
Černovlásek zakňučel, ale nakonec oči otevřel.
"Co?" zamumlal, "Kde jsme?"
"Jsi doma," odpověděl a pomaloučku ho posadil na lavičku, která na ně doslova čekala.
"Aha," hlesl a protřel si očka, "Děkuju."
"Nemáš zač," usmál se a posadil se vedle něj.
"Ale mám," špitl a nechal se obejmout kolem ramen, "Bez tebe bych sem nedošel."
Kio přejel prstem po chlapcově tváři.
"To by si zasloužilo odměnu, nemyslíš?" naklonil se k němu.
"A co bys rád?" znervozněl lehce.
Prst sjel na jeho rty.
Beze slova se k němu sklonil, ale těsně před polibkem Yayoi ucukl.
Kia to překvapilo, ale když viděl ruměnec a vyděšený pohled, schovívavě se usmál.
"Promiň," zašeptal mladíček.
"V pořádku," pohladil ho po vlasech.
"Musím už domů," dodal.
Zelenovlásek mu bezeslova pomohl na nohy a dovedl ho ke dveřím.
"Uvidíme se zase?" díval se na něj.
"Nepochybně," položil mu ruku na rameno.
Pak se opatrně sklonil a přitiskl rty k jeho dětskému čelíčku.
"Měj se," řekl ještě a nechal vyjeveného Yayoiho napospas svému osudu.
Rozpaky shlédl na zem a všiml si papírové růže, kterou měl upevněnou za opaskem.
Vzal ji do ruky a slabounce se pousmál.
Už se těšil na jejich další setkání...

***

Tak co? Co ty na to? *stále visí na lustru* Trapný, co? *vyplázne jazyk* Zas se měj.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VaniLee VaniLee | Web | 6. prosince 2009 v 12:34 | Reagovat

takový miloučký.. :-) nezklamalas

2 Wendy Darling Wendy Darling | Web | 6. prosince 2009 v 13:08 | Reagovat

[1]: Díky. To mi ještě nikdo snad neřekl. x)

3 Gel-chan Gel-chan | Web | 8. prosince 2009 v 14:26 | Reagovat

Áá moc kawaii, staršně se mi to llíbilo ^^ :D.*muehehe* Nechceš naplánovat jejich další setkání ?? *pejskově se na tebe zahledí*. xD

4 Wendy Darling Wendy Darling | Web | 16. prosince 2009 v 9:43 | Reagovat

No já to měla v plánu no. Uvidíme, jak se to vše vyvrbí. xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama