.

Drabble dárek pro Miyu

9. ledna 2010 v 15:38 | Wendy Darling |  Ostatní
*otevře dveře a když tě zmerčí, příšerně se lekne* Kurnik drát! Co tu strašíš?! *vyštěkne* Fuj! Jsem se lekla. To mi nemůžeš dělat todlecto. *uklidňuje se* Co? Jo, ty papíry, to jsou drabble. Opožděný vánoční dárek pro Miyunku. *podá ti je, aby sis je mohl přečíst*


***

Tichá dohoda
slova: liška, vlk, černá, bílá a krev

Byla už hluboká noc, když se v dalekém lese začala k životu probouzet překrásná dáma. Magie.
Měla podobu maličkých, peříčkům podobných vloček tančících mezi stromy.
Všude byla cítit. Ale i přes tu tichou pohodu převládala neuvěřitelná tíseň a strach z toho, co se stane.
Ozvaly se opatrné krůčky a zpod zasněžených kapradin se vynořila liška. Bílý kožíšek splýval s okolím.
Neomylně mířila k mýtině, kde se usadila a upřela svá magicky očka na černého vlka.
Ten stál nad zohaveným tělem laně a pozoroval krev na sněhu.
Zvedl pohled a setkal se s liščiným.
A tehdy vznikla.
Tichá dohoda o mlčenlivosti.

Tichý svědek
slova: Miyu, Wendy, upír, vlkodlak, krev

Vytí. Táhlé a pronikavé.
Přímo se zařezávalo do uší.
"Wendy,měla by sis dávat pozor."
"Nech mě, je úplněk."
"Vlkodlaky tu nemají rádi."
"A upíry snad ano, Miyu?"
"Tiše, někdo nás poslouchá."
Následoval šum, hvizd a jekot.
"Viděla nás."
"Musíme ji dostat."
Hukot a dupot.
Křovím se řítila mohutná postava a nad stromy se rýsovala černá silueta.
Netrvalo to však dlouho a obě opustily les.
Před nimi se otevřela planina, po které v dálce klopýtala dívka.
Avšak neměla šanci. Stačila chvilka a uchvátily ji.
Neměla šanci.
Vlkodlak a upír spojili své síly.
A krev byla tichým svědkem jejich hrůzného díla.

Neobyčejné spojení

slova: rty, kříž, upír, Wendy, svatba

V nastávající noci všude nastává klid.
Jen u jezera, skrytého v lesích, je rušno.
Kapela složená z houslistky a flétnisty hraje tichou melodii a skupinka lidí se nedočkavě vrtí na židlích.
Nevozně přešlapuji u vodní plochy a co chvíli se otočím.
A pak tě spatřím a překvapením pootevřu ústa. I ostatní si tě všimnou.
Kdo by také mohl přehlédnout tvé zařívě bílé šaty? Tvé lehce žhnoucí oči? Tvé rudé srty s povytaženými koutky?
Natáhnu ruku a ty ji uchopíš. Obě předstoupíme před oltář.
"Sešli jsme se zde," začne oddávající, ale já ho nevnímám. Jsi mnohem zajímavější než on. Všimnu si řetízku s křížkem. Dostala jsi jej ode mě.
Tvé rty se po okamžiku lehce pohnou. Poznám to slůvko. Ano.
Po chvíli ke mně stočíš pohled a mně je jasné, co očekáváš.
"Ano," vydechnu.
"Z moci mi svěřené vás prohlašuji za právoplatné manžele," pronese oddávající.
Vyměníme si prstýnky a já tě pak konečně políbím coby svou krásnou manželku.
"Ach, Wendy," vydechneš šťastně.
Otočíme se a všichni začnouš tleskat. Někteří dokonce začnou výt nebo křičet.
Naše svatba se jím zřejmě začíná zamlouvat.
Usmívám se.
Je možné, aby vlkodlak a upír žili šťastně až navěky?
To ukáže až čas.
Já mohu jen doufat...

Tradice

slova: mazlíček, jeho pán, Wendy, Miyu, bolest

V potemnělém sále ukryta za rudým gobelínem stála vysoká blondýnka.
Tiše naslouchala hovoru mužů a žen. Upírů.
Konala se audience u jejich princezny Miyu.
Krásná černovláska byla usazena v honosném křesle a pozorovala rudýma očima dění.
Její poddaní se hádali, zda by měla být jejich vůdcem dívka.
Jeden z mužů už to nevydržel, tasil meč a vrhl se na princeznu.
Meč ale nikdy nedosál cíle, neboť ona skrýtá dívka vyrazila z úkrytu a ránu zastavila vlastním tělem.
Výkřiky hrůzy a spokojenosti.
Muže chytili a odvedli věrní služební.
Princezna skouzla ze svého trůnu ke své služebnici.
Bolestí křivila obličej a její tělo se začalo za živa rozpadat, až z něj zbyl jen prach.
"Pokoj s tebou, Wendy," pronesla princezna. Poté vstala a opustila sál.
Neplakala.
Je samozřejmost, že mazlíček musí za svého pána položit život.
Je to tradice.

Rozhodnutí

slova: peklo, nebe, anděl, ďábel a smrt

Lidskou dívku postihla smrt.
Stanula před kamenným soudem a bylo na jejich činech a skutcích, kde skončí.
Před ní stáli ďábel a čert.
Jeden chtěl jeji duši uvrhnout do věčných plamenů, druhý ji chtěl spasit.
"Patří nám!" vzkřikl ďábel.
"Udejte důvod," pronesl nejvyšší soudce.
"Týrala zvířata a pokusila se zabít svou kamarádku!" zněla odpověď.
"Byla ještě dítě!" zastal se jí anděl, "Polepšila se!"
"Pokusila se o sebevraždu!" ohradil se ďábel.
"Ale zemřela, aby chránila svou sestru a bratra," použil poslední trumf, "Náleží nebi!"
Soudce mlčel.
"Soud se rozhodl," promluvil, "Duše propadla peklu!"
A udeřil kladívkem do stolu.

***

Tak co? *sleduje tě* No já tě tu nechám zalezlého a zatím se měj. *zamává a odejde*
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Má vzniknout pokračování povídky Nostalgia

Ano 71.1% (32)
Ne 11.1% (5)
Je mi to jedno 17.8% (8)

Komentáře

1 momonika momonika | 9. ledna 2010 v 22:22 | Reagovat

všetky boli úžasné, krása  :-)

2 Profesor Profesor | 20. ledna 2010 v 21:28 | Reagovat

Zajímavá drabblátka, opravdu, jenže na mne nepomrkává z lustru Wendy, ale protokol na analitickou chemii a pár neudělaných zkoušek...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama