.

Jen bratři?: Přece jen lži?

20. ledna 2010 v 7:56 | Wendy A. Darling
*sedí na lustru a pohupuje nohama* Já už myslela, že to ani nedopíšu. *povzdech* No, víš... Já jsem totiž prostředek ztratila a včera ho našla, tak jsem se konečně dokopala k tomu, abych to dopsala. Tady to je. *hodí papíry dolů* Jen slabší shounen-ai.


***

"Williame? Co tu děláš tak brzo?" zeptala se překvapená plavovláska, když spatřila svého bratra, jak zničeně sedí na židli s hlavou položenou na stole.
Odpovědí jí byl záchvat kašle.
"Snad nejsi nemocný?" strachovala se dívka a už mu přikládala dlaň k čelu, "Proč nejsi v posteli? Vy jste se s Erikem pohádali?"
William se musel pousmát i přes tu neuvěřitelnou bolest hlavy. Už uběhl skoro měsíc od jeho návrat z Ameriky a následného zamknutí v bytě Karininou rukou. Za celou dobu se s Erikem ještě vůbec nepohádali. Bylo to až k nevíře, jak si dával pozor na ústa.
"Ale ne," zachraptěl, "Jen ho nechci budit."
"A proto radši hýpeš tady?" zabručela Karin.
"Já bych radši hýpal u sebe, jenže mi někdo zlikvidoval postel. Nevíš o tom něco?" odsekl.
"To byla nehoda!" bránila se dívka.
"No jasně. Ta velká sekera ti na ni určitě omylem pětkrát spadla ostřím, co?!"
"Já věděla, že mám použít kladivo," zamumlala.
"Co je to tu za řev?" vešel do kuchyně Erik a zívnul.
"William je nemocný," řekla okamžitě Karin.
"Cože? Proč jsi mě nevzbudil?" přidal se k plavovlásce a přitiskl ruku k jeho čelu.
"Ještě ty začínej," zachrčel William, "Jsem v pořádku."
"Je to vidět," zkonstatoval Erik, když se jeho bratr rozkašlal.
"Musí okamžitě do postele," rozhodla Karin a než se nejstarší z nich nadál, ležel v Erikově posteli a byl donucen spolknout prášky.
"Udělám mu čaj a ty tu s ním počkej," rozkázala dívka a opustila pokoj.
"Promiň," zamumlal William.
"Proč jsi byl v kuchyni a ne tady?" zeptal se černovlásek.
"Nechtěl jsem tě vzbudit," zašeptal hnědovlásek. Druhý mladík si povzdechl a prsty přejel po bratrových krátkých vlasech.
"Proč ses nechal ostříhat?" položil otázku, která ho už dlouho zajímala.
"Chtěl jsem se zbavit všeho, co mi tě připomínalo. A navíc," slabe se uchechtl, "Pletli si mě s dívkou."
Erik se zasmál, "Tak to potom chápu."
Pak se nechal stáhnout na postel a obejmout.
Když Karin přinesla čaj, oba už spokojeně spali.
Postavila hrnek na stůl a usmála se.
Přesto se ale nemohla zbavit dojmu, že je něco špatně.
A nemýlila se.

"Williame, už týden tu chrchláš a nelepší se to," pronesla Karin, "Měl bys jít k doktorovi."
"To bude dobrý," usmál se, "Věř mi."
"Já tu s ním zůstanu," ozval se Erik z chodby.
"S tím počítám," křikla Karin, "Ale stejně se mi nechce vás tu nechávat samotné."
"My to tu zvládnem, že?" nakoukl do kuchyně mladík. A vyděsila ho bratrova bledost.
"Je ti dobře?" zeptala se plavovláska.
Přes Williamovi rty neprošla ani hláska. Jen sípal a snažil se pořádně nadechnout.
"Zavolám sanitku!" řekl okamžitě Erik a vystartoval k telefonu.
"Dejchej, Willi, dejchej," snažila se Karin uklidnit jeho lapavé dýchání.
V tu chvíli se jí starší bratr zhroutil v mdlobách do náruče.

"Eriku, sedni si!" řekla už značně netrpělivá Karin, pozorujíc svého rozčíleného bratra, jak pochoduje po chodbě.
"Nech mě být!" odsekl mladík.
" Musíš se uklidnit," snažila se dívka dál.
"Nemůžu se uklidnit!" zařval Erik a bylo mu jedno, že po něm lidé ohlížejí, "Pokud sis toho nevšimla, tak náš bratr je na operačním sále!"
"Já si toho všimla!" sykla Karin, "Ale tím, že tu budeš hysterčit mu nepomůžeš!"
To černovláska zchladilo.
"Bojím se o něj," šeptl a vysíleně klesl na lavičku vedle sestry.
"Já vím," povzdechla si dívka, "Také se bojím."
Náhle se otevřely dveře a vyšel doktor.
"Jak je na tom?" vybafl na něj okamžitě Erik, "Přežije to?"
"Jste příbuzní?" změřil si je doktor pohledem.
"Ano" přitakala Karin, "Jsme sourozenci."
"Není na tom moc dobře," promluvil po chvíli doktor, "Praskla mu plíce."
"Jak je to možné?" zeptala se poměrně vyděšená dívka.
"Vrozená vada," odvětil doktor, "On vám to neřekl?"
"On to věděl?" zíral na něj Erik.
"Samozřejmě," pokýval hlavou, "Musel brát léky."
"Nám říkal, že jsou na posílení imunity," vzlykla plavovláska.
"Tak to zřejmě lhal," prohlásil doktor.
Erika to zdělení srazilo jako náklaďák.
Zase lhal?, problesklo mu hlavou.
"A proč mu praskla až teď?" zeptala se po chvíli ticha Karin.
"Zápal plic ho oslabil a pak už to byla jen otázka času," vysvětlil, "Úplná časovaná bomba."
"Můžeme za ním?" zeptal se slabým hlasem Erik.
"Jen jeden z vás," rozhodl doktor.
"Běž, Karin," zašeptal Erik.
"Ale, Eriku-" chtěla cosi namítnout, ale nemocniční zřízenec již vyrazil směr Williho pokoj. Následovala jej.
Její mladší btr se mezitím zničeně svezl na lavici a do očí mu vyhrkly slzy.
Zase mu lhal? To už na něj bylo moc.
Rozplakal se.

"Eriku! William se probral!" přiběhla Erikovi naproti ke vstupním dveřím Karin.
"Vážně? Doktor přece říkal, že to bude trvat déle," řekl mladík překvapeně.
William byl hospitalizován už čtyři dny a jeho stav se začal pomalu, ale jistě lepšit.
"Eriku, co se děje?" upřela na něj své zkoumavé, zelené oči.
"Co by se mělo dít?" nechápal.
"Proč nejsi šťastný?" v jejím hlase zněla výtka.
"Já jsem šťastný," namítl, "Jen... Zase mi lhal."
"Lhal nám oběma," položila mu ruku na rameno, "Nechtěl nám ublížit."
"Ale ublížil," zašeptal a sklopil hlavu.
"Ach, Eriku," vydechla Karin a objala ho.
"Ty jsi mu odpustila?" zašeptal do jejího ramene.
"Ovšemže," zněla stejně tichá odpověď.
Erik stál a nechal se objímat svou starší, ale přesto menší sestrou.
"Ptá se po tobě," odtáhla se, "Chce tě vidět."
Nejistě se na ni podíval.
"Běž za ním," dodala.
Zdráhal se, ale když viděl její prosebný pohled, souhlasil.
A navíc toužil po jeho pohledu, dotyku, polibku...
Vešel do bratrova pokoje a přelétl pohledem na postel.
Skoro se zajíkl.
William byl bledý a pohublý. Do ruky mu vedla kapačka a na ústech měl kyslíkovou masku.
"Eriku," zachrčel unaveně. Jeho hlas tlumila maska.
"Ahoj, Willi," usmál se černovlásek, ale přitom se mudo očí vyhrkly slzy.
William si jeho lesknoucích se očí všiml a sundal si masku z obličeje.
"Proč pláčeš?" zeptal se ztěžka.
"Bál jsem se," vzlykl jeho bratr a sedil si k němu na postel. Poté se sklonil a lehce ho objal.
"Jsem rád, že jsi přišel, Eriku," zašeptal, "Myslel jsem, že mě budeš za to, že jsem ti zase lhal nenávidět."
"Proč sis to myslel?" zeptal se i přes to, že znal odpověď.
"Kdysi jsem o tebe málem přišel kvůli lžím," odvětil, "Nechci to zažít znovu."
Slzy z Erikových očí unikly a začaly se kutálet po tvářích dolů. Prudce přitiskl své rty na bratrovi. Williho tím překvapil, ale na polibek odpověděl.
"Já ti už nedovolím odejít," zašeptal Erik poté, co se na okamžik oddělili.
Oba se usmáli a znovu se políbili. A Erikovy dlouhé, černé vlasy jakoby vytvořily oponu mezi nimi a okolním světem...

"Erikuuu! Jsme tady!" ozvalo se z předsíně.
Během okamžiku už černovlásek stál ve dveřích do obýváku a přebýral od sestry kufr, při čemž pozoroval svého bratra, který odložil berli, aby si sundal kabát.
"Jsem tak rád, že už jsem doma," povzdechl si šťastně a naklonil se k Erikovi pro polibek, který okamžitě dostal.
"Vybalíme to později," prohlásila Karin, když Erik odložil zavazadlo do kuchyně.
"A co budem dělat teď?" zeptal se William.
"Co takhle si trochu odpočinout?" navrhl černovlásek.
"Ale-" zkusil hnědovlásek něco namítnout.
"Hele, neremcej," zarazila ho sestra, "Nebo pojedeš zpátky do nemocnice. Máš hodně odpočívat!"
Nejstarší ze sourozenců se ušklíbl, "Od kdy naše rodina poslouchá doktory?"
"Od teď," mávla plavovláska rukou a spolu s Erikem pomohla bratrovi do obýváku.
Tak se všichni tři složili a zapli televizi. William neváhal a přitáhl si svého miláčka v podobě černovlasého mladíčka do náruče.
Ten se spokojeně uvelebil a zavřel oči.
Zase mohli být aspoň pro chvíli šťastní...

***

Tak co ty na to? *zašklebí se* No to víííš, yaoi snad brzo bude. *zasměje se a rozplyne se*
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 assira assira | 20. ledna 2010 v 15:26 | Reagovat

Moc pěkné...Těším se na yaoi incest... :-D  :-D  :-D

2 Profesor Profesor | 20. ledna 2010 v 21:06 | Reagovat

Tvé příběhy se mi líbí, což je zvláštní, protože já se vyhýbám novým mladým, autorům se sklony k psaní povrchních povídek. Tvoje povídky ovšem definici slova z první věty nějak nesplňují, jejich "čtrtovitost" se mi dokonce líbí. Nemusím sice incest, ale to zase nemusím číst, že?
Musím ovšem přiznat, že nejraději mám Tvé úvodní "Věty z lustru".

3 Wendy A. Darling Wendy A. Darling | Web | 21. ledna 2010 v 8:10 | Reagovat

[2]: Děkuji moc. Sice budu znít jako citlivka, ale málem jsem se tu rozbulela jak malý děcko. Ještě jednou díky.

4 Gel-chan Gel-chan | Web | 30. ledna 2010 v 22:46 | Reagovat

Ty s těma jakoby koncema - já z tebe fakt jednou dostanu infarkt ^^. Moc se ti to povedlo, už se těším na další pokračování jejich osudů xD - v tvých rukách.

5 Wendy A. Darling Wendy A. Darling | Web | 31. ledna 2010 v 1:24 | Reagovat

[4]: Já už jen čekám, kdy mě zabiješ. xDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama