.

Láska na první pohled: A tak jsme se poznali

4. ledna 2010 v 12:00 | Wendy Darling
*sedí na lustru* Copak? Nudíš se? Tak chytej! *hodí ti pár papírů* Lehké shounen-ai. A věnuju ji Zuzance jako Vánoční dárek.


***

Když jsem ho poprvé spatřil, považoval jsem ho za idiota.
I když je pravda, že jsem se moc nemýlil.
Typický frajírek, který si o sobě myslí, kdo ví co.
A přesto mě na první pohled upoutal.
Především jeho tmavé oči, které mnohé skrývaly.

"Dávej pozor, kam šlapeš!" prskne po mně vysoký mladík.
"Omlouvám se," špitnu a rychle se kolem něj prosmýknu, ale on mě chytí za paži
a přitáhne zpátky.
"Ty jsi odsud?" zeptá se a zkoumavě si mě prohlíží.
Lehce pod tím pohledem znervozním.
"Jo, jsem," zahučím.
"Zvláštní," broukne, "Nikdy jsem tě tu neviděl."
"Jsi tu nový," konstatuju, "Nevšiml sis mě."
"Jak se jmenuješ?" pokračuje v otázkách.
"Robin," odvětím.
"Ty jsi kluk?" vyjeví se.
Zamrkám, ale nepřekvapí mě to.
Hodně lidí si mě plete s dívkou. A není se čemu divit.
Dlouhé blond vlasy, šedé oči, jemné rysy a malá postava. Holt jsem podědil po své matce
víc, než je zdrávo. Po otci jsem zdědil opravdu málo.
"Jo, jsem," povzdechnu si.
"Jsi hezký," poznamená.
Cítím, jak se mi rozhoří tváře.
"Co to meleš?" vytrhnu se mu a ustoupím.
Než mi ale stihne odpovědět, tak se otočím a zdrhnu.

"Robí," zašveholí mi do ucha sestra, "Co je s tebou?"
Trošku sebou škubnu. Je až k nevíře, jak tišše se dokáže proplížit do mého pokoje.
"Ale nic," odpovím, "Přemýšlím."
Zabodne mi prst do hlavy.
"Ale no tak, ty můj blonďáčku," zatahá mě za vlasy, "Usměj se."
Chvíli jí vzdoruju, ale nakonec to vzdám a trochu se pousměju.
"No vidíš to," cvrnkne mě do ucha.
"Sáro?" zamumlám, když už chce odejít.
"No?" otočí se na mě.
"Jeden kluk mi řekl, že jsem hezkej," sklopím hlavu.
"Vážně?!" vyjekne a v tu ránu je u mě, "Kdo to je? Jak vypadá?"
"Marek," pronesu, "Vysoký, hnědovlasý s tmavýma očima."
"To je bomba, hodíte se k sobě," zakňučí a upírá na mě očka.
"Není," opravím ji, "Viděli jsme se poprvé v životě."
"Láska na první pohled!" zvolá a mně je jasné, že už si to nedá vyvrátit.
Povzdechnu si a nechám sestru vesele štěbetat.

"Sakra, blbá skříňka," vztekle kopnu do své skříňky.
"Problém?" ozve se kousek ode mě.
Prudce se otočím a zděšeně zírám na známého z chodby.
"Marku," vydechnu a natisknu se na skříňku. Nikde nikdo, jako naschvál.
"Neboj se," usměje se trochu záhadně, "Já ti neublížím."
"Tak proč mě furt pronásleduješ?" pokusím se odplížit, ale on je rychlejší. Opře se
o skříňku vedle mé hlavy.
"Nedořešili jsme to," řekne místo odpovědi.
"Co?" nechápavě ho pozoruji.
"To, že jsi hezký," odvětí a škubnou mu koutky, když opetně zčervenám.
"Není co řešit," zahučím a pokusím se ho odstrčit.
On mě však obejme okolo pasu.
"Já myslím, že je," šeptne mi do ucha.
"Vždyť se neznáme," zaprotestuju a vykvíknu, když mi olízne ucho.
"Tak se poznáme," zabručí, "Máme na to dost času."
"A proč myslíš, že s tebou chci něco mít?" zamumlám.
"Myslím si to," zašeptá a lehce mě kousne do ucha.
Přivřu oči.
"Co když někdo příjde?" zeptám se roztřeseně a už se nesnažím nic skrývat.
Zřejmě ho to potěší, protože na svém krku, kam mi vtiskl polibek, cítím jeho úsměv.
"Jsi tak roztomilý, Robine," zavrní, "Ale pro dnešek končíme."
"Já myslel, že se se mnou chceš vyspat?" kouknu na něj nechápavě.
"To si myslíš špatně," usměje se, "Nechci, aby tohle byl vztah na jednu noc."
"Ne?" zamrkám překvapeně.
"Ne," potvrdí, "Chci i tvoje srdce, nejen tvé tělo."
Sklopím pohled a on přitiskne rty k mému čelu.
"Ale proč?" neodvažuji se vzhlédnout.
"Říkej tomu láska na první pohled," cvrnkne mě lehounce do nosu.
To u mě vyvolá úsměv a zvednu oči.
Vypadá překvapeně, ale zároveň potěšeně.
"Já si myslel, že takovej idiot jako ty, si mě nikdy nevšimne," pobaveně sleduji,
jak se zamračí.
"Hele!" ohradí se, "Já nejsem idiot!"
Jen se culím a nechám ho vztekat se.
Nakonec zvednu ruku a dotknu se jeho tváře.
Okamžitě se sklidní.
"Vypadáš roztomile, když se zlobíš," hladím ho po tváři.
Chytne mou ruku do své, pootočí hlavu a políbí mě do dlaně.
"Budu muset jít," řekne. Pak si mě přitáhne do náruče, opatrně se ke mně skloní a lehce
přitiskne své rty na mé.
Stále mě drží za ruku a druhou objímá okolo pasu. Já nechám svou druhou ruku volně
viset.
Po chvíli se odtáhne.
"Ahoj zítra, Robi," znovu mě lehce líbne na rty, pak mě pustí, otočí se a odejde.
A mně tam nechá stát naprosto vykolejeného a přiblble se usmívajícího.

"Ahoja, bráško!" zvolá moje sestra, jakmile mě doma zmerčí.
"Ahoj," zamumlám ještě stále roztřesený z našeho prvního polibku.
"Stalo se něco?" strachuje se ihned.
"Políbil mě," odvětím a sleduji její rozšiřující se úsměv na její tváři.
"No vidíš to," zašvitoří, "To jsi určitě rád!"
"Jsem, jen," povzdychnu si, "známe se teprve krátce."
"Láska na první pohled, bráško," mávne rukou, "Je to krásná věc."
"Jenže to je právě to," přivřu očka.
"Jak to myslíš?" nechápavě mě sleduje, "On tě snad nemiluje?"
"Miluje, řekl mi to," řeknu rychle, když si všimnu jejího vražedného pohledu.
"No tak v čem je problém?" vypadá opravdu bezradně.
"Ve mně," odpovím, "Já nevím, jestli ho miluju."
"Robine," promluví po chvíli, sedne si na gauč, stáhne mě k sobě a chytne mě za ruce,
"Je mi jasné, že si teď ještě nejsi jistý, ale dle mého k němu určitě něco cítíš. Je možné,
že to láska není, ale nějaký cit určitě. A z něj se určitě láska brzo vyvine."
"Když já nevím," sklopím hlavu.
"Robí?" promluví váhavě Sára, "Je to kvůli-"
"Ne!" utnu ji rázně, "To není ten důvod."
"Dobře," kývne pomalu hlavou a pustí mé ruce, "V tom případě se není čeho bát."
"Myslíš?" zvednu k ní pohled.
"Nemyslím," zavrtí hlavou a usměje se, "Vím. A pokud bych se snad zmílila, tak si ho
podám."
Chvíli koukám na její zatnuté pěsti. Pak se zasměji a pevně ji obejmu.
"Děkuju," zašeptám.
"Nemáš zač," odpoví s úsměvem, pak mě pustí a vstane, "Jdu připravit jídlo. Mamka tu
bude co nevidět."
Projde do kuchyně a mě nechá na gauči.
Znovu se vrátím myšlenkami k Markovi.
Slabounce se usměji a na tváři se mi objeví ruměnec při vzpomínce na náš polibek.
Že by to vážně byla láska na první pohled?

***

Tak co? Hrůza, viď? *ušklíbne se* Já vím, že už dobu slibuju yaoi, ale já se k tomu nemůžu dokopat. Ale už ji mám skoro za sebou. Zatím se měj! *zamává a začne si pohrávat s ozdůbkami*
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 AidrienAssagir AidrienAssagir | Web | 4. ledna 2010 v 17:08 | Reagovat

Jééé... To se mi líbí... Doufám, že bude brzo pokračování.  :-)

2 Gel-chan Gel-chan | Web | 4. ledna 2010 v 17:09 | Reagovat

Náhodou .. moc kawaii .. opravdu krásné .. takové .. prostě kawaii xD xD .. :D.
Nemám co dodat .. d.

3 Riuu-chan Riuu-chan | Web | 4. ledna 2010 v 17:13 | Reagovat

Náhodou bylo to dobrý!! Taková povídka na zvednutí nálady ;-) Akorát, mi tam chyběly dokončený věty. Nejspíš to máš na blogu. Když se na to koukneš tak někde v textu nejsou dokončený věty. Ale jinak se mi to opravdu líbilo.

4 snilek snilek | 4. ledna 2010 v 20:21 | Reagovat

jo jo je to perfektní a už se těším na pokráčko.Jen ty konce vět mi tam trošku schází,mužeš na to prosím mrknout?Díky .Je prostě slaďoucká.

5 Wendy Darling *Totally SB* Wendy Darling *Totally SB* | Web | 5. ledna 2010 v 7:13 | Reagovat

Já se snažila to nějak upravit, tak nwm. Prostě nechtěl spolupracovat. x( Budu to muset asik přepsat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama