.

Láska na první pohled: Klid nám nikdo nedopřeje...

15. dubna 2010 v 9:55 | Wendy A. Darling
*houpe se na lustru* Zdravím tě, zase jsem se dostala do svého živlu. *lustr se trochu točí a ona se pohupuje* Tak tady je další díl. *hodí ho po tobě*


***

Když jsem ho poprvé spatřil, považoval jsem ho za idiota.
I když je pravda, že jsem se moc nemýlil.
Typický frajírek, který si o sobě myslí, kdo ví co.
A přesto mě na první pohled upoutal.
Především jeho tmavé oči, které mnohé skrývaly.

Konečně jsme se setkali. V jedné ze školních chodeb.
A brzy poté mi řekl, že mě miluje.
Překvapilo mě to, ale já se nebránil.
Nač také? Jeho kouzlo je silnější než má mysl.

Náš vztah se posunul na další úroveň.
Často u Marka přespávám, ale ne jen tak počestně.
Jenže málo kdy je vše bez problémů.
A nám se samozřejmě nevyhnuly.

Problémy přišli v podobě party, které se nelíbí náš vztah.
První srážka s nimi byla drtivá.
Naštěstí se objevil nečekaný spojenec. Byla jím přítelkyně Markova bratra, Carmen.
Bylo mi však nad slunce jasné, že to nebylo naposled, co jsme ty násilníky potkali.
Nemýlil jsem se.

"Robínku," zavrní mi do ucha jemný hlas, "copak se děje?"
"Funíš mi do ucha, Sáro," povzdechnu si.
"Nech si to!" zabručí a já si dokážu živě představit, jak uraženě špulí rty, "Mám o tebe starost!"
"A nemáš proč," zahučím a dál hledím z okna.
"Týká se to Marka, co?" svalí se na mou postel.
"Proč myslíš?" stočím k ní pohled.
"Protože s chlapama jsou vždycky problémy," mávne rukou a okatě ignoruje můj vražedný pohled.
"Vyskytly se jisté potíže," pokrčím rameny.
"A jaké přesně?" sleduje mě.
"To není tvá starost," zvednu se s úmyslem pokoj opustit.
"Robine!" zavolá a já se prudce zarazím, "Okamžitě mi řekni, co se děje!"
Zděšeně se na ni otočím, "Máš stejnej hlas jako máma!"
"Já vím," ušklíbne se a založí si ruce na hrudi, "Tak?"
"Prostě se každému nelíbí, že jsme spolu," zahučím neochotně.
"To ti snad bylo jasné, ne?" povytáhne obočí.
"Jo," brouknu "Jenže jsem nečekal, že to bude až tak drsný."
"Drsný?" vypadá zmateně, "Co tím myslíš?"
S pozvdechem si vyhrnu tričko, abych odhalil modrofialovou modřinu na břiše.
"Och můj bože!" vyjekne sestra a vrhne se ke mně, "Okamžitě jedeme k doktorovi!"
"Postarala se o mě ošetřovatelka,," uklidním ji, "Přítelkyně Markova bratra."
"Tak si sedni, protože tohle mi hezky vysvětlíš," řekne s ledovým klidem a donutí mě si sednout.
A tak ji vše vyprávím. O partě, Carmen, ošetřovně...
"Kdo to byl?" vypadá, že bude vraždit.
"Já nevím," pokrčím rameny, "Neznám je."
"Ani jména si neslyšel?" sleduje mě.
"Ta holka byla Simona, Marek na ni volal," odpovím, "Zřejmě ji zná."
"Zřejmě," pokýve hlavou a vypadá soustředěněji než jindy.
Náhle se domem rozezní zvonek.
"To bude Marek!" vyskočím na nohy, ale sestra mě zastaví.
"Já mu dojdu otevřít," zarazí mě, "Jdi si lehnout."
Nechápavě na ni koukám.
"Byl jsi celou noc vzhůru," prohlásí, "Svítilo se tu."
"Ale já se chci vidět s Markem!" zakňučím.
"Však já ho k tobě pošlu," usměje se a mrkne, "Předstírej, že spíš. To ty umíš."
A poté odplachtí.
Zalezu tedy do postele a zavřu očka.
Netrvá to dlouho, dveře tiše vrznou a následují opatrné kroky.
Pak se nade mnou kdosi skloní a políbí mě do vlasů.
"Lásko," slyším mně tolik příjemný hlase, "Vstávej."
"Ale mně se nechce," zabručím a sotva ovládnu touhu se rozesmát.
"A já tě chtěl vzít na zmrzlinu," ozve se pobaveně.
Otevřu jedno očko.
"Hmmm," zavrním, "To bych bral."
Posadím se a protáhnu se. A slastně vzdychnu, když mi po páteři přejede Markova ruka.
"Jsi jako kocourek," zašeptá mi do ucha a něžně mě na něj políbí.
Otočím se k němu a lehce ho kousnu do nosu.
Zasměje se, přitáhne si mě k sobě a políbí na rty.
"Tak se převlékni," řekne, když se odtáhne, a vstane, "Zatím si popovídám se Sárou."
Vstanu a rychle na sebe natáhnu tmavé džíny a světlě modré tričko. Hned poté se tiše vyplížím z pokoje s úmyslem své dva drahoušky překvapit.
"...znáš?" ozve se z obývacího pokoje rozružený hlas mé sestry a já se překvapeně zarazím.
"Jo, znám ji," odpoví jí můj milenec, "Byl jsem v té jejich partě."
"Ty myslíš vážně?" zasyčí Sára popuzeně a dokážu si dost dobře představit, jak rozčíleně přivře oči, "A tys odešel?"
"Jo," zahučí Marek.
"Proč?" zeptá se sestra rozčíleně.
"Kvůli Robinovi," odpoví můj miláček a na chvíli se rozhostí ticho.
"Tak proto jdou po vás obou," konstatuje Sára.
"Přesně tak," broukne Marek, "Proto chci, abys na něj dávala pozor."
Uslyším kroky, které se blíží k místu mého úkrytu.
"A ta parta," zarazí dívka mého milence, "Jak je nebezpečná?"
"Nebezpečnější, než zdá," zašeptá Marek.
Rozhodnu se právě v tuhle chvíli zasáhnout.
Nenápadně se vrátím ke schodům a výjdu nahoru, pak bouchnu dveřmi, hlučně seběhnu schody a vrazím do pokoje.
"Tak jsem tady!" zvolám a široce se usměji. Ale neujde mi to, jak si vymění pohled.
"Tak pojďme, miláčku," přejde ke mně můj milenec, "Jdem na tu zrmzlinu."
"Dobře," chytnu ho za ruku, "A nechceš jít s námi, Sáro?"
"Nechtěla bych vám tam překážet," prohlásí a přejíždí po nás pohledem.
"To rozhodně nebudeš," pronese Marek a pozvedne obočí. Dojde mi to. On chce, aby šla, protože by mě dokázala v případě nutnosti ochránit.
"Když tak naléháte," zasměje se, ale nezdá se to být moc upřímné.
A tak vyrazíme na zrmzlinu.

"Už se na tu zrmzlinu tolik těším!" řeknu vesele.
"A jakoupak si dáš?" zeptá se Marek a Sára se na mě zvědavě zahledí. Oba se zdají být klidnější, přesto ale přetrvává jakési napětí.
"Hmmm... Jahodou," odpovím a vesele se usměji. Celou dobu se snažím ty dva svým optimismem uklidnit.
"Jsi vytlemenější než obvykle," poznamená sestra a objedná si vanilkovou.
"To se ti jen zdá," zahučím a vezmu si svůj kornoutek pozorujíce Marka, který se natáhne pro svou citronovou zmrzlinu.
"Já si to ale také myslím," broukne Marek, chopí se mé ruky a vyrazí k lavičkám. Sára nás následuje, cítím na sobě její zkoumavý pohled.
Usadíme se a já se ke svému příteli přitulím. Naprosto ignoruji znechucené pohledy některých kolemjdoucích.
"Doufám, že dnešek skončí dobře," zamumlá sestra a já se na ni nechápavě podívám. Jak to myslí?
"To já také," povzdechne si Marek, "Nejen dnešek, ale celý život."
"Pohádka s dobrým koncem," poznamenám a oba se na mě podívají. Ale já koukám do země.
"Takové naše životy budou," zašeptá mi u ucha a něžně jej zkousne. Vykvíknu a rozpačitě se podívám na sestru. Ta diskrétně kouká jinám.
"Markí, nech toho," zakňučím, když mě obejme okolo pasu a začne líbat na krk.
"Proč?" zeptá se mě a znovu mě kousne do ucha.
"Jste na veřejnosti," zasáhne sestra a odtáhne mě od Marka.
Ten zavrčí jako vzteklí pes, přesto už se mě nesnaží přitáhnout.
Sedíme a spokojeně lízáme zmrzlinu, při čemž se vesele bavíme. Přesto ale stále vládne lehké napětí.
"Dala bych si ještě jednu," povzdechne si sestra, která jako první sní svoji porci.
"To bych brzo zkrachoval," poznamená Marek.
"Zas takovej žrout nejsem," odsekne sestra.
"Vůbec ne," ušklíbne se můj milenec ironicky, "tlouštíku!"
"Co jsi to řekl?" Sára nebezpečně přivře oči.
"Že jsi za poslední měsíc hezky přibrala," vyplázne na ní Marek jazyk.
V tu chvíli se vymrští a s řevem ´Já ti ještě ukážu, kdo tu je tlustej´ se na něj vrhne.
S úsměvem je pozoruji, jak se prohání po vcelu vylidněném parčíku. Nakonec se zvednu a odpochoduju k blízkému odpadkovému koši, abych vyhodil ubrousek.
Náhle mě kolem pasu popadne silná paže a druhá mi zakryje ústa.
"Jenom cekneš a zlomím ti vaz," sykne mi kdosi do ucha. Vyděšeně vykulím oči a nechám se odtáhnout kamsi do křoví. Strašně se bojím, takže ani nevím, kam jdeme. Po chvíli mě hodí na zem, až překvapeně vyjeknu.
"A heleme se," ozve se nade mnou posměšně, "Kohopak to tu máme?"
Vzhlédnu a srtnu. Hlas patří krásné, ale kruté černovlásce z chodby.
"Co chceš?!" vykřiknu ve snaze skrýt svůj strach.
"Co chci?" usměje se přesladce, "Myslela jsem, žes to už pochopil."
Přistoupí ke mně, skloní se a pohladí mě po tváři.
"Chci, aby na tebe Marek zapomněl a vrátil se k nám. K lidem, ke kterým patří," zapřede.
"On vám nepatří," řeknu v náhlém návalu odvahy. Vysloužím si tím od ní facku.
"Tak ty budeš drzej, jo?" houkne na mě mladík, který mě přivedl.
"Tohle zvládnu i sama, Lukáši," zasyčí na něj dívka zlobně a znovu se koukne na mě, "Tenhle rozkošný mladíček se mi totiž líbí."
Nechápavě ji pozoruji.
"Nech Marka Markem," zašeptá a usměje se, "a staň se mým. Byli bychom krásný pár."
"Ani za tisíc let," odpovím jí a vzdorně se jí zahledím do očí, "Já totiž Marka miluji."
V modrých tůních se objeví taková nenávist, že to ani popsat nejde. Rozpřáhne se a vrazí mi facku. A pak druhou. A třetí. Fackujeme mě, až se mi z nosu spustí krev.
Nakonec se prudce postaví.
"Je na čase mu trošku poupravit tu jeho krásnou tvářičku," zahaleká, "Podej mi ten nůž, Honzo!"
Zkusím utéct, ale ten statný kluk, Lukáš, myslím, mě pohotově chytne.
"Ne, prosím!" zakňučím, když mě černovláska chytne za vlasy a zvrátí hlavu dozadu.
"Jen pros, nepomůže ti to," pohrdavě se usměje, "Jsem zvědavá, jak se budeš Markovi líbit, až s tebou skončíme."
A pak řízne. Prudce vylétnu vpřed a spadnu na zem. Ohlédnu se a první co vidím jsou blonďaté, dlouhé vlasy v její ruce.
"Moje vlasy," zašeptám nevěřícně. Vím, že je naprosto iracionální v téhle chvíli myslet na vlasy, ale když si vzpomenu, jak dlouho mi trvalo, než mi takto narostly, zaleje mě pocit smutku nad ztrátou.
"Tohle je jen začátek," řekne a kývne hlavou. V tu chvíli do mě začnou ti dva kluci bušit a kopat. Snažím se nějak stočit do klubka nebo se odkutálet, ale není mi to nic platné. Jedna rána za druhou dopadá na mé tělo. Pohání je hněv, který si chtějí vybít.
Po nekonečně dlouhé době přestanou. Nezmůžu se na nic, než na bolestné zachrčení. Obličej mám v jednom ohni, nos mě neuvěřitelně bolí a cítím, jak mi z úst teče krev. Svírám si pohmožděné břicho jednou rukou, druhou ani necítím, že mám. Nohy jsou to jediné, co mě skoro nebolí. Ten zbytek to ale vynahradí.
Vzhlédnu a přes mlhu způsobenou slzami pozoruji dívku jak se ke mně naklání.
"Budete mi patřit, oba," řekne tlumeně, prudce mě políbí na rty a následně se odtáhne, "Dobrou noc, Robí."
A v tu chvíli mě pohltí tma.

***

Tak co? *sedí na prázdné skříni* Není tam yaoi, to je asi jediný problém, že? Příště už zas bude. *pak se rozplyne*
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 momonika SB :) momonika SB :) | Web | 15. dubna 2010 v 16:26 | Reagovat

napínavéé, ja chcem ďalší diel! :D
a vôbec nevadí, že nebolo yaoi, nemusí byť v každej kapitole, aj tak bola úžasná :)

2 Aylen Aylen | 15. dubna 2010 v 19:16 | Reagovat

Těším se na púokráčko :) Jinak moc hezká kapitolak

3 Wendy A. Darling Wendy A. Darling | Web | 16. dubna 2010 v 7:58 | Reagovat

Tak to jsem ráda, že jsem Vás neodradila... x))

4 Wierka Wierka | 16. dubna 2010 v 17:07 | Reagovat

oh.. tak do bylo krutý...  no, doufam že pokračování bude brzy

5 Wendy A. Darling Wendy A. Darling | 16. dubna 2010 v 18:12 | Reagovat

[4]: Už se na něm pracuje. ;)

6 Deny Deny | 23. dubna 2010 v 11:44 | Reagovat

O_O Wendy....co mu to děláš chuďátkoj O_O tu obludu zmlátit málo....pěkně napsaný ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama