.

Nevěříš mi?

4. dubna 2010 v 11:42 | Wendy A. Darling
*visí na lustru* Tak se vracím a se mnou i povídky. Takžeeee... *náhle zavřeští, protože lustr se začne točit* Ijéééé!!! *piští a snaží se zastavit* Pomoooc! *nakonec se pustí a spadne do křesla, zvedne se oblak prachu* Zatracenej kšunt, je povolenej... *vstane a opráší se* Tak tu to je... *podá ti pár papíru*


***

Byl podzimní večer a opuštěnými ulicemi jednoho města se procházel mladý muž. Byl vysoký, štíhlý, měl tmavě hnědé vlasy i oči.
Pomalu ale jistě mířil k velké továrně. Jeho domovu.
Pousmál se. V téhle největší čokoládovně na světě strávil svoje dětství. Již deset let žil v sídle Williho Wonky, mistra co se týče sladkostí.
Už byl skoro u brány, když uslyšel slabé zakňučení. Zastavil se a rozhlédl. Nikde nic.
Chtěl pokračovat, ale to už se kňučení ozvalo znovu.
To už mu nedalo a tak zamířil do leva podél plotu. A pak to uviděl.
Na zemi se tam choulilo drobňoučké liščátko. Zrzavý kožíšek sotva prosvítal pod hromadou listí, ve které se schovalo.
Sklonil se k němu a opatrně ho vzal do rukou. Nejdříve se ho snažilo pokousat, ale když ho schoval do náruče, ihned se přestalo bránit a ještě víc se zachumlalo do jeho teplého kabátu.
Rychle prošel brankou a během chvíle stál u dveří. Byl rád, že to zvířátko je tak maličké, takže ho nemusí pokládat na zem. Umně jednou rukou dveře otevřel, zapadl dovnitř a přibouchl je.
Prokřehlý uzlíček v jeho kabátě žalostně zakňučel.
"Neboj se," zašeptal, "Všechno bude v pořádku."
"Charlie!" zavolal kdosi. Mladík pootočil hlavu, aby spatřil svého učitele, Williho Wonku.
"Ano?" zeptal se a cítil, jak se malé liščátko v jeho rukou zavrtělo.
"Kde jsi byl tak dlouho? Čekal jsem tě před půl hodinou!" vypálil, jakmile stál vedle něj.
"Promiňte, zapomněl jsem se," omluvně se usmál.
"Ach tak. V pořádku," řekl Willi.
V tu chvíli se mláďátko rozkňučelo a lehce Charlieho raflo do ruky.
"Co to bylo?" zeptal se starší muž, když sebou mládenec škubnul.
"Nic," zamumlal bolestně. Přece jen mělo lišče zoubky jako malé jehličky.
"Nezdá se mi, že nic," poznamenal, když sebou jeho žák znovu škubnul.
Charlie mu chtěl odpovědět, ale kvůli neustálému štípání a hryzání se na to nezmohl. Prudce se otočil a rozběhl se pryč.
A Willi za ním nechápavě hleděl.
Mezitím hnědovlasý mladík vrazil k sobě do pokoje. Okamžitě vytáhl mládě z kabátu a položil ho na postel.
"Tak to bylo o fous," oddychl si, "Kdyby na tebe přišel, vyhodil by tě."
Byla to pravda. Ať chtěl jakékoliv zvíře, mistr mu ho zakázal. V těch chvílích si připadal jak malé dítě.
Odehnal vzpomínky na minulost.
Sundal si kabát, hodil ho na postel a položil na něj ono liščátko. To se šťastně zachumlalo a poprvé za celou dobu na něj upřelo svá černá korálková očka.
"Počkej, donesu ti něco k jídlu," rozhodl se.
Opatrně se vyplížil z pokoje a zamířil do kuchyně. Rychle vyhrabal mléko a hrnek. Trochu ho ohřál a zmizel zpátky k sobě.
Tam našel v koupelně v lékárničce kapátko a přesunul se k mláďátku. Vzal ho do rukou a opatrně jej začal krmit.
Moc se toho ale do jeho maličkého bříška nevešlo a během chvilky spokojeně spalo.
Charlie ho chvíli v leže pozoroval. Nakonec ale zavřel oči a s myšlenkou na Williho a na to, jak bude zuřit, když lišče najde, usnul.

Čas běžel a mláďátko rostlo v překrásného a silného lišáka.
A jako jeho tělo se měnila i chuť k jídlu.
Mléko už dávno nepil. Pochutnával si na šťavnatém masíčku.
Některé věci se ale neměnili.
I přes to, že byl skoro dospělí, zůstával neuvěřitelně roztomilý.
A mazlivý.
Rád se k Charliemu tulil a olizoval mu dlaně.
"Ahoj, Simone," usmál se Charlie, když otevřel oči a hleděl do tmavých očí zrzavého zvířátka.
Lišák zabručel a nechal se podrba za ušima.
"A heleme se," zastavil se pohledem na misce, "Umpa - loompové už ti donesli jídlo."
Na jeho zvířecího přítele přišli Umpa - loompové velice brzo.
Jednou totiž zapomněl zamknout a lišák utekl. Naštěstí pochopili, že by měl Charlie průšvih, a schovali ho. A navíc si jej brzo oblíbili.
"Už jsme spolu půl roku, chlupáči," povzdechl si mladík, "Měl bych tě pustit na svobodu."
Simon zvedl hlavu a upřel na Charlieho očka.
"Nedokážu tě už skrývat," zašeptal a sklopil hlavu, "Nechci Willimu lhát."
Náhle se ozval klepot.
"Charlie, můžu?" ozvalo se přes dveře.
My o vlku a vlk za dveřmi, ušklíbl se mladík.
Rychle schoval lišáka pod postel a otevřel.
"Ahoj, Willi," nuceně se usmál, "Děje se něco?"
"Chci s tebou mluvit," řekl a prošel kolem něj do místnosti.
Zavřel dveře a usadil se na židli naproti němu.
"O čem?" zeptal se a přehodil si nohu přes nohu.
"O tvém zvláštním chování," odvětil, "Jsi přecitlivělý a podrážděný. A to už nějakou chvíli."
"A proč se mě na to ptáš až teď?" nechápal.
"Protože včera jsem tě viděl plakat," řekl Willi a Charlie ztuhnul.
A poté jeho líce nabraly červený nádech.
"No a?" zamumlal rozpačitě.
"Mumlal jsi cosi o tom, že mi nechceš lhát," upřesnil, "V čem mi nechceš lhát?"
Charlie si zkousnul ret.
"To je jedno," mávnul rukou.
"Charlie," oslovil ho Willi jemně, natáhnul ruku a lehce se dotkl jeho dlaně, "Mně můžeš říct všechno."
Mladík rukou ucukl, což jeho rádce překvapilo.
"Nemůžu," zašeptal a sklopil hlavu.
"Co se děje?" pozoroval ho.
Náhle se ozvalo zakňučení. Oba sebou trhli.
Willi už otevřel ústa k otázce, když zpod postele vyklouzl lišák a vyskočil Charliemu na klín.
"Charlie?" promluvil Wonka konečně, "Co to má znamenat?"
"Já," zasekl se mladík, ale pokračoval, "Našel jsem ho. Byl opuštěný a tak jsem se ho ujal."
"To nemyslíš vážně?!" zhrozil se jeho rádce, "Já ti zvířata přece zakázal!"
"Já vím, ale," nadechl se a cítil, že ho v očích štípou slzy, "nemohl jsem si pomoct."
"Jak už je tu dlouho?" přísně si ho měřil.
"Půl roku," zamumlal.
"Půl roku mi lžeš?" vyjevil se Willi.
"Ty bys ho vyhodil!" vykřikl Charlie.
"Možná, že ano a možná, že ne," vstal Willi, "Ale kdybys mě neposlechl, nebylo by to tak hrozné jako to, že mi lžeš."
"Ale, Willi-" byl však přerušen.
"Jak ti můžu v čemkoliv věřit, když ty nevěříš mně?" propálil ho pohledem.
To byla pro Charlieho poslední kapka. Brada se mu roztřásla a z očí mu vytryskly slzy. Prudce vstal, až lišáček poplašeně zaskučel a seskočil dolů, a vyběhl z místnosti.
Willi za ním hleděl s tvrdým pohledem. Pak ale zněžněl.
"Ach bože," hlesl a sedl si.
Náhle ucítil na noze jemné zoubky. Shlédl a spatřil lišáka, který v tlamičce držel jeho nohavici.
"Co je?" zavrčel, "Mám snad za ním jít?!"
Lišáček na něj hleděl s tichým souhlasil.
"Vždyť ani nevím, kde je," zahučel nakonec.
To ale zvířátko vstalo a sebevědomě vyrazilo ke dveřím.
A Willi Wonka ho následoval.
Procházel opuštěnou továrnou. Všude bylo ticho, a možná proto už z dálky slyšel vzlykot.
Vyšel na balkon a okamžitě spatřil Charlieho schouleného v rohu pod zábradlím.
Lišák k němu přeběhl a čumáčkem do něj začal šťouchat.
"Simonku," řekl hlasem ochraptělým pláčem a vzal lišáka do náruče.
"Charlie," povzdechl si majitel továrny, přešel k němu a poklekl vedle.
"Omlouvám se, Willi," špitl mladík, "Neměl jsem ho sem brát."
"Spíše jsem ti já neměl bránit," poznamenal starší muž a dotkl se prsty jeho tváře.
"Takže," začal opatrně, "Tu může Simon zůstat?"
Přikývnutí.
"Ach, Willi!" vykřikl mládenec, prudce se vymrštil a padl mu kolem krku, "Děkuju."
Lišák, který stihl jen taktak seskočit na zem, je pozoroval.
Wonka jej proti všemu očekávání pevně objal zpět.
"Nemáš vůbec zač," zašeptal, když se Charlie poodtáhl. Jejich oči se střetly.
Willi zvedl ruku a odhrnul mu vlasy z čela. Mladík se do doteku opřel.
"Jsi tak nádherný, Charlie," řekl a naklonil se k jeho tváři.
"Tobě se nevyrovnám," vydechl těsně před tím, než se jejich rty střetly.
Polibek byl něžný a cudný. Oba si jej nad míru vychutnávali.
"Náš první polibek," špitl mladíček, když se oddělili, a slabě se usmál.
"Co kdybychom si vyměnili i druhý?" zeptal se Willi a políbil ho dřív, než stihl odpovědět.
Tentokrát už nebyl ale tak nevinný. Byl živější a mnohem vášnivější. Zapojili i jazyky.
"Willi," vydechl mladík, když se mužovi rty přesunuli k jeho krku.
Věnovali se natolik jeden druhému, že si ani nevšimli toho, že se mladý lišák protáhl dveřmi do budovy a vyrazil ztichlými chodbami do mladíkova pokoje.
Věděl, že ho tam nebudou potřebovat...

***

Je to takové urychlené, vím, ale ona mě nějak opustila Múza. Ale to se může stát každému, ne? *mile se usměje, zatočí se na patě a rozplyne se*
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Profesor Profesor | 4. dubna 2010 v 15:12 | Reagovat

Náhodou je to moc hezké. Múza Tě opustila v pravou chvíli. Mně osobně se více líbí náznak věcí příštích, než když mi je někdo naservíruje.

2 momonika SB :) momonika SB :) | Web | 4. dubna 2010 v 19:14 | Reagovat

Je to krásne a súhlasím s Profesor, naozaj ťa múza opustila v pravú chvíľu :)
a tento film milujem, rovnako mám rada slash naň *aj keď čítala len dva*
nádhera no :)

3 Wendy A. Darling Wendy A. Darling | Web | 4. dubna 2010 v 19:19 | Reagovat

A já měla pocit, že mě Múza opustila ještě před koncem. xD Ale děkuju za chválu, potěší. x)

[2]: Pravda, na tento film je moc krásný slash, ale je ho jako šafránu. Málo kdy se nějaký najde. x)

4 Aidrien Assagir Aidrien Assagir | Web | 4. dubna 2010 v 19:27 | Reagovat

jééé *slintá*

5 Keito-sempai Keito-sempai | Web | 7. dubna 2010 v 11:36 | Reagovat

Hai...
mohla by si mi hlásnout... moc to pro mě znamená...
http://videa-a-anime.blog.cz/1004/sonc-1-kolo#komentare
jsem tam jako Keito-sempai
arigato...
PS: kdyby si potřebovala někde hlásnout vřele ráda oplatím...

6 allareequal allareequal | E-mail | Web | 9. dubna 2010 v 21:29 | Reagovat

Jůůů nádhera, napiš ještě něco! :-)  :-D

7 Wendy A. Darling Wendy A. Darling | Web | 9. dubna 2010 v 21:38 | Reagovat

[6]: Pracuje se na tom. ;)

8 allareequal allareequal | Web | 14. dubna 2010 v 18:09 | Reagovat

Pokud to bude o Willim a Charliem tak se těším. :-) A kdy to asi tak bude? :-P

9 Wendy A. Darling Wendy A. Darling | Web | 15. dubna 2010 v 7:54 | Reagovat

[8]: Já nwm, jestli to zrovna bude o nich. xD Awe každou chvíli bych měla něco přidat. xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama