.

Láska na první pohled: Pěkně jsem to zpackal...

1. července 2010 v 12:44 | Wendy A. Darling
Ach, zase jsi přišel... *s úsměvem visí na lustru hlavou dolů* No mám takový pocit, že pár lidí mě bude chtít zabít, až si tohle přečte. *dramaticky si povzdechne a ignoruje, že se lustr otáčí* Ale což, stalo se... *kývne ke stolku a dál se vklidu otáčí*


***

Když jsem ho poprvé spatřil, považoval jsem ho za idiota.
I když je pravda, že jsem se moc nemýlil.
Typický frajírek, který si o sobě myslí, kdo ví co.
A přesto mě na první pohled upoutal.
Především jeho tmavé oči, které mnohé skrývaly.

Konečně jsme se setkali. V jedné ze školních chodeb.
A brzy poté mi řekl, že mě miluje.
Překvapilo mě to, ale já se nebránil.
Nač také? Jeho kouzlo je silnější než má mysl.

Náš vztah se posunul na další úroveň.
Často u Marka přespávám, ale ne jen tak počestně.
Jenže málo kdy je vše bez problémů.
A nám se samozřejmě nevyhnuly.

Problémy přišli v podobě party, které se nelíbí náš vztah.
První srážka s nimi byla drtivá.
Naštěstí se objevil nečekaný spojenec. Byla jím přítelkyně Markova bratra, Carmen.
Bylo mi však nad slunce jasné, že to nebylo naposled, co jsme ty násilníky potkali.
Nemýlil jsem se.

Napadli mě, když jsem byl sám. Také vám to příjde zbabělé?
Ale dalo se to čekat. Pěkně mi pošramotili zdraví.
Navíc mám pocit, že mi Marek něco tají.
Kdybych jen věděl, že to nejhorší teprve příjde...

Slyším hlasy, ale nerozumím jim. Zdají se mi známe a přesto cizí.
V hlavě mi bolestí pulzuje a zbytek těla skoro ani necítím.
Snažím se otevřít oči, ale nejde to. Jako by mě něco drželo v té temnotě. Cítím se tak sám, tak zranitelný. Bojím se.
"Robínku," ozve se šepot, "Všechno bude v pořádku, lásko, jsem tu s tebou."
Ten hlas je tak příjemný, tak něžný. Chci vědět komu patří.
"Miluju tě," pokračuje neznámý, "Nevím, co bych dělal, kdybys odešel."
Náhlý pocit bezpečí a štěstí se rozleje celým mým tělem.
Cosi hřejivého se dotkne mé tváře. Chci se k tomu více přitisknout, ale nemůžu se ani hnout.
Tělo mi příjde jako přetěžký balvan.
A náhle se znovu propadnu do nevědomí.

"On se probouzí!" ozve se kousek ode mě výkřik.
Nemile zavrčím, "Nekřič."
"Och, Bože," vydechne někdo další a já opatrně otevřu oči, aby mě světlo neoslepilo.
Párkrát zamrkám a hledím na postaršího muže v bílém plášti.
"Vítejte zpět, mladý pane," řekne s laskavým úsměvem, "Byl jste pěkně dlouho v limbu."
"Jak... Dlouho?" zeptám se namáhavě. Mám pocit, že se mi hlava rozskočí.
"Týden," odpoví mi a já zamrkám, protože mi to přišlo jako chvilička, "Víte, jak se jmenujete?"
"Robin Mráček," dostanu ze sebe namáhavě. Bolí mě na hrudi.
"Dobře," přikývne doktor, "Takže paměť poškozena nebyla."
Pak se vrhne na další vyšetření mé postavy.
"Zdá se, že je vše v pořádku," zkonstatuje nakonec, "Nyní mě omluvte. Mám další případy."
A s tím odejde.
"Robínku," vydechne moje sestra a usadí se na okraj postele.
"Sáro," zahučím, "Kde je Marek?"
"Šel si něco vyřídit," pohladí mě po ruce, "Jinak tu u tebe seděl ve dne v noci."
"Proč si zrovna teď šel něco zařídit?" povytáhnu obočí, ačkoliv to bolí.
"Bojí se, že jsi na něj naštvaný," odpoví mi.
"Proč?" nechápu.
"Vyčítá si, že tě neochránil, že tě do tohohle zatáhl," řekne a dodá, když se zamračím, "Říkala jsem mu, že je to pitomost."
"Kdy se vrátí?" zeptám se.
"Každou chvíli," poklepe mi na hřbet ruky, "Chceš ho vidět?"
V tu chvíli se zarazím. Uvědomím si jak vypadám. Obvázaný a pomlácený. Dlouhé vlasy jsou nenávratně pryč.
"Já nevím," zašeptám nakonec. Chápavě přikývne, vypadá však smutně.
"Řeknu mu, že jsi zase usnul," políbí mě na čelo, vstane a odejde.
Mlčky hledím ke dveřím a naslouchám dvoum hlasům. Sestra a Marek.
Po chvíli nastane na okamžik ticho, které mi příjde neuvěřitelně depresivní.
A pak se dveře otevřou. Rychle zavřu oči a předstírám spánek.
Uslyším klapnutí a poté tiché vrznutí, jak někdo posune židli.
"Ahoj, Robínku,"ozve se blízko mě a mé ucho ovane teplý dech. Sotva se udržím, abych se neotřásl.
"Zlatíčko moje, je mi to tak líto," šeptá mi Marek do ucha, "Neochránil jsem tě."
Jeho prsty se zapletou do mých kratkých vlasů a já sotva udržím slzy zlosti. Vím, jak moc měl mé vlasy rád.
"Mohlo mi být jasné, že tě jen tak nenechají. Byla to moje blbost," řekne a já tuším smutný úsměv na jeho tváři, "Asi mě už nikdy nebudeš chtít vidět, že?"
Chci otevřít oči a zakřičet, aby takové hlouposti neříkal, ale nedokážu to. Mlčím.
"Sbohem, Robínku," zaslechnu smutný šepot a pak ucítím na svém čele teplé rty.
Pak se ozve vrznutí, jak je židle opět posunována a následují kroky.
"Já vím, že nespíš, Robine," řekne ještě a poté se dveře zaklapnou.
Otevřu oči a vzlyknu, slzy mi začnou téct z očí a uvědomím si jednu podstatnou věc. Všechno jsem to zkazil.

"Robínku, jsi tady?" rozlehne se bytem sestřin hlas.
Nevěnuju jí pozornost a dál koukám z okna.
"Robí," ozve se ode dveří povzdech.
Nereaguji a zahledím se na svůj odraz ve skle. Vyhaslé šedé oči a rozcuchané blond vlasy střižené na krátko.
"Co se to s tebou stalo, bráško?" zeptá Sára stmutně, přejde ke mně a obejme mě okolo ramen.
"Mluvila jsi s ním, že?" zamumlám a pozoruji její odraz.
Váhavě přikývne.
"Posílá ti zpátky učebnice a chtěl by zpátky svoji mikinu," zašeptá a mně opět vyhrknou slzy.
"Že mu ji pošlu," vzlyknu a snažím se o sestry odvrátit.
"Je mi to tak líto," obejme mě a hladí po zádech.
"Já ho miluju," fňukám jí do ramene a už se nepokouším smutek skrýt. Smutek a beznaděj.
"Robínku," zašeptá a pohladí mě po vlasech, "Všechno bude zase dobrý."
Pláču tak, jako už dlouho ne. Nic nebude dobré. Teď už ne.

***

*když dočteš a zkusíš ji najít, není zde* Chyť si mě! *ozve se z chodby její hlas a následuje šílený smích*
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Wierka Wierka | 1. července 2010 v 16:50 | Reagovat

O_O :-(  :,o( no toto .. že to daj zas dohromady... :-|  to se nedělá toto

2 Mouldy Mouldy | Web | 1. července 2010 v 16:52 | Reagovat

Un :3
Už aby byl další, skončilo to tak... nehezky XD

3 anneanne anneanne | 1. července 2010 v 17:46 | Reagovat

Jsem zvědavost sama,kdo byl ten neznámý??A co bude dál :-? A vítej zpět,mám radost :-P  :-D  :-P

4 momonika momonika | Web | 1. července 2010 v 21:56 | Reagovat

bože, bože, nie! :D:D kapitola sa mi páčila, aj keď.. musia sa zasa dať dohromady! :D bože, bože :D

5 T. T. | Web | 2. července 2010 v 21:56 | Reagovat

Šikovná slečna jsi, líbí se mi to. ;)

6 Kee-chan Kee-chan | Web | 6. září 2010 v 21:04 | Reagovat

Aaaaaa... musí se k sobě vrátit, nebo mi z toho švihne, prostě musí!  o.O

7 vozbujdenie vozbujdenie | E-mail | Web | Neděle v 1:11 | Reagovat

Moje kolegyně mi doporučila Maxi Size. Zkoušel jsem i jiné mužské libido vylepšení produktů, ale všichni mi dali nežádoucí účinky. Jsem překvapen, že muž vylepšení produktu, nyní přichází ve formě gelu. Alespoň teď je to pohodlné a snadné použití a cenově dostupné. Maxi Size rozhodně mi pomohl s mým problémem. Na mě to zabralo po týdnu každodenní použití. Teď už nemusíte mít strach, už. Moje současná přítelkyně může jen těžko říct, měl jsem problémy erekce předtím. http://vozbujdenie.com/titan-gel-na-slovensku-skutocne-recenzie-a-vysledky-ako-ho-pouzivat-a-ako-si-ho-objednat.html  Lukáš Dobrovolný. Nejnovější otázky v poradně. Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jak je možné, že obojek je na internetu za 549 Kč a v prodejně DR. Max za 739 Kč, myslíte, že bych ho na prodejně mohla vrátit a objednat si jej z internetu ? Je to přeci jen rozdíl 200 Kč. Děkuji. Mgr. Barbora Jedličková. Dobrý den, pro dospělou dceru - 25 let bych potřebovala doporučit nějaká homeopatika na opakovaný zánět nosohltanu. Lékař nenapsal antibiotika, že na nosohltan to nemá smysl, doporučil pouze léky na cumlání a kapky do nosu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama