.

Láska na první pohled: No že já tam vůbec lezl...

19. září 2010 v 19:45 | Wendy A. Darling
Vítej, zbloudilče, v mém království. *usměje se* Je to ale div, že jsem se tu zase objevila, že? *poznamená* Ale času není nazbyt. Tady je další pokračování Lásky na první pohled. Tak jen s chutí do toho. *ukáže na papíry na stole a otočí se k oknu*


***

Když jsem ho poprvé spatřil, považoval jsem ho za idiota.
I když je pravda, že jsem se moc nemýlil.
Typický frajírek, který si o sobě myslí, kdo ví co.
A přesto mě na první pohled upoutal.
Především jeho tmavé oči, které mnohé skrývaly.

Konečně jsme se setkali. V jedné ze školních chodeb.
A brzy poté mi řekl, že mě miluje.
Překvapilo mě to, ale já se nebránil.
Nač také? Jeho kouzlo je silnější než má mysl.

Náš vztah se posunul na další úroveň.
Často u Marka přespávám, ale ne jen tak počestně.
Jenže málo kdy je vše bez problémů.
A nám se samozřejmě nevyhnuly.

Problémy přišli v podobě party, které se nelíbí náš vztah.
První srážka s nimi byla drtivá.
Naštěstí se objevil nečekaný spojenec. Byla jím přítelkyně Markova bratra, Carmen.
Bylo mi však nad slunce jasné, že to nebylo naposled, co jsme ty násilníky potkali.
Nemýlil jsem se.

Napadli mě, když jsem byl sám. Také vám to příjde zbabělé?
Ale dalo se to čekat. Pěkně mi pošramotili zdraví.
Navíc mám pocit, že mi Marek něco tají.
Kdybych jen věděl, že to nejhorší teprve příjde...

Odehnal jsem ho. Ach, Bože! Já ho odehnal!
A neuvěřitelně mě to mrzí.
Mám pocit, že tohle je konec.
A k tomu ještě ty další události...

"Robí?" zaklepe mi kdosi na dveře, které se hned popté otevřou, "Můžu dál?"
Ohléhnu se přes rameno a jen přikývnu. Pak pohled stočím zase ke knize na mém stole.
Vejde, zavře dvee a přejde ke mně, "Nemyslíš, že je na čase se přestat schovávat?"
"Neschovávám se," zahučím, "Mám prázdniny."
"Tohle ale není žádné omluva," čapne mě za rameno a otočí k sobě.
"A co bych asi tak měl dělat?" syknu a vyškubnu se jí, "Nemám s kým jít ven!"
Povytáhne obočí, "A já jsem co? Vosk?"
"Tak jsem to nemyslel," povzdechnu si a odvrátím od ní pohled.
"Takže se převleč a jdeme!" zavelí a zmizí za dveřmi.
Poraženecky si povzdechnu a vstanu. Bolestně syknu, když se nedopatřením opřu o ofáčovanou ruku. Stmuná vzpomínka toho, co se před měsícem a půl stalo. Ruka se stále nechce zhojit a prý to bude ještě nějakou tu chvíli trvat.
Znovu mě zaplaví smutek a trhavě se nadechnu, jak se mi chce znovu začít brečet.
Kdybych jen tenkrát nebyl takový pitomec... Ale co, to jsou jen samá kdyby. A to mi nepomůže.
S velkým sebezapřením se tedy převleču a psychicky připravím na nákupní maraton

Po dobré půl hodině pokoj opustím v černých volných džínsách a bílém tričku.
"No to je dost!" houkne sestra, "Jsem myslela, že se tě nedočkám!"
"Jestli s tím mmáš problém, můžu se sebrat a vrátit zpět do pokoje!" zasyčím dotčeně a odeberu se ke schodům.
Natáhne ruku a uchopí mě za paži, "Ty víš, že takhle to myšleno nebylo!"
Zarytě hledím do země a nic neříkám.
"Mohli bychom jít?" zeptám se po minutě nepříjemného ticha a vyškubnu jí svoji ruku.
"Co se to s tebou stalo?" vydechne a svěsí ramena.
"Opustil mě člověk, kterého jsem miloval a stále miluji," odvětím klidně a ušklíbnu se, "Nic extra."
Projdu kolem ní a nevšímajíc si jejího smutného pohledu sejdu schody a opustím náš dům.
Dožene mě na verandě.
"Já vím, že tě to bolí, ale tímhle nic nevyřešíš," říká, když zamyká dveře, "Musíš zase začít žít!"
Na to jí nic neřeknu a společně zamíříme do města.

Prolézáme jeden krámek za druhým a já se pomalu odpoutávám od myšlenek na Marka. Touláme se městem a vzpomínáme na časi, kdy jsme byli šťástí. Žádné rozvody, zneužívání ani lásky. Kdy jsme ještě měli šťastné dětství a úplnou rodinu.
"Hele! Zmrzlina!" vykřikne sestra.
Oba se k ní vrhneme jako malé děti.
"Prosila bych jednu vanilkovou a jednu jahodovou," objednává sestra, zatímco já jdu zabrat stolek s třemi židlemi stojící pod lampou. Jiný už bohužel volný není.
"Tak kde se couráš?" houknu na sestru.
"Neremcej a ber!" strčí mi do ruky jahodovou zmrzlinu.
"Díky," spokojeně se zasunu do protěného křesílka a ožužlávám zmrzlinu.
Jímé mlčky a já věnuji své zmrzlině náležitou pozornost.
"Já nechci nic říkat," prohlásí po chvíli Sára, "Ale příjde mi, jako bys olizoval něco úplně jiného."
Podíváme se na sebe a oba se ve stejnou chvíli rozesmějeme.
"Nech si ty svý narážky!" prsknu pak a vlepím jí pohlavek.
"Holky se nemlátí!" vřískne a ožene se po mě.
"Ty nejsi holka, ty jsi monstrum!" zařvu a kryju se za popelníkem, když se mě snaží uplánit nápojovým lístkem.
"Koukám, že se tu někdo dobře baví," ozve se vedle nás pro mě tolik známý hlas s přízvukem a oba se po něm otočíme. U našeho stolu stojí vysoká brunetka s modrýma očima a vesele si nás měří pohledem přes obroučky svých dioptrických brýlí.
"Carmen!" zvolám překvapeně a sestra mezi námi těká nechápavě pohledem.
"Hi, Robin," usměje se a usadí se do volné židle, "Dlouho jsme se neviděli. Dost si se za tu dobu změnil"
Moc dobře si všimnu pohledu, který je zaměřen na mé vlasy.
"To máte pravdu," rozpačitě úsměv oplatím.
"Přestaň s tím výkáním!" zabručí a nakrčí nosík, "Připadám si tak... Old."
Zasměji se.
"Ehm, Robí," ozve se Sára a já si až teď uvědomím, že se neznají.
"Pardon. Tohle je moje sestra," mávnu k ní rukou.
"Sára," představí se a natáhne k ošetřovatelce ruku.
"Carmen," zazubí se angličanka a nabízenou ruku stistkne.
A rozběhne se živý hovor o všem možném. Bohužel se nevyhneme ani jednomu pro mě nepříjemnému tématu. Je jím Marek.
"Do teď jsem nepochopila, proč vy dva jste se rozešli," povzdechne si Carmen, "Byli jste tak krásný couple."
Zabodnu pohled do stolu a nevím, co říct.
"Carmen," promluví sestra, "Prosím, nemluv o něm."
"Och, sorry," zarazí se Carmen, "Nenapadlo mě, jak moc tě to rozruší, Robin."
"To je v pořádku," šeptnu, "Já to vlastně také nevím."
"Prý jsi ho... Odmítl," pozoruje mě.
"To není pravda!" zvolá Sára a prudce se postaví.
"Ale je," hlesnu a sestra se zase pomalu posadí, "Svým způsobem jsem ho odmítl."
"Jak to myslíš, Robí?" vydechne dívka. Uvědomím si, že jsem jí vlastně neřekl, jak to bylo.
Tak začnu vyprávět. Vyprávím jim o tom dni v parku a o setkání v nemocnici.
A obě dívky jsou čímdál smutnější a smutnější.
"To je mi tak líto, Robin," šeptne Carmen, "Ale měl bys slyšet Marek. On o tobě stále mluví. Nezapomněl na tebe. He still loves you."
"Ne?" zvednu k ní pohled.
"Ne," potvrdí, "Nikam nechodí, je stále doma a vzpomíná. Má jednu z tvých gumiček. Nesundá ji z ruky."
Ohromeně naslouchám jejím slovům.
A pak promluví sestra, "No, neřekla bych, že nějak moc truchlí."
Nechápavě na ni pohlédneme a pak následujeme její zamračený pohled k jednomu ze stolů.
Srdce se mi zastaví. Ty hnědé vlasy bych poznal všude. Marek. A není sám.
U stolu s ním sedí, můj Bože, ta překrásná, ale krutá černovláska z oné party. Simona. A on, doslova slyším, jak se mé srdce tříští na milióny kousků, ji drží za ruku.
"Oh my God," vydechne Carmen a nepokrytě na ty dva civí. Černovláska zřejmě pohled vycítí, neboť se podívá naším směrem. Když si uvědomí, kdo ji tak pozoruje, ďábelsky se usměje, a pak cosi prohodí k Markovi. Můj bývalý milenec se otočí naším směrem.
A ve chvíli, kdy se naše oči setkají, jakoby se zastavil čas. Díváme se na sebe a já cítím, jak mě v očích bodají slzy. On, můj milenec, člověk, kterého miluju víc, než můj život, tu sedí s tou kurvou, kvůli které náš vztah skončil, a drží ji za ruku.
"Omlouvte mě," špitnu a můj hlas zní neuvěřitelně pisklavě. Vstanu a rozběhnu se pryč.
"Robí!" volá za mnou Marek, ale já ho ignoruju a běžím jako o život.
Mé srdce se právě proměnilo v prach.

***

*hledí z okna ven a pozoruje temné mraky* Pomalu se blížíme do finále, příteli. *poznamená a pak se ohlédne* Brzy se rozhodne. *stočí pohled zpět k oknu a ponoří se do svých myšlenek*
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Jste za Chajdu rádi?

Ano 89.5% (17)
Ne 10.5% (2)

Komentáře

1 Wierka Wierka | 19. září 2010 v 20:54 | Reagovat

O_O  O_O  ou nie :-(  rychloo prosim další

2 Aylen Aylen | 20. září 2010 v 10:22 | Reagovat

Skvěly, rychle pokráško, jsem zvědavá, jak to bude dál :)

3 Wierka Wierka | 5. prosince 2012 v 21:50 | Reagovat

kdy bude další :-(

4 aki aki | 1. září 2013 v 23:36 | Reagovat

To bylo zajimavy :-) prosim pokracovanį

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama